Velký průvodce · Semmering · Rakousko

Semmeringská dráha: první horská železnice světa, vytesaná do skály

Když v roce 1854 přejel přes Semmering první vlak, půlka Evropy nevěřila, že je to vůbec možné. Vést železnici přes alpský hřeben, do tisícimetrové výšky, po viaduktech zavěšených nad propastmi a tunely provrtanými skálou — to do té doby nikdo nedokázal. Semmeringská dráha byla první horská železnice světa postavená pro normální rozchod a dodnes po ní jezdí běžné vlaky. Inženýr Carl Ritter von Ghega ji navrhl tak chytře a tak krásně, že ji v roce 1998 zapsali na seznam světového dědictví UNESCO — jako mistrovské dílo, kde se technika potkává s krajinou.

Tenhle průvodce vám poradí, jak Semmering objet autem: kde z auta uvidíte ty slavné viadukty (a kde se k nim dá dojít pěšky po naučné stezce podél trati), kde zaparkovat i s dodávkou, jak si zpestřit den jízdou skutečným vlakem přes hřeben a kdy přijet, ať máte vyhlídky pro sebe. Praktická čísla čerpáme z ověřených zdrojů; co se mění, najdete s poznámkou k ověření.

Semmering je horský průsmyk a stejnojmenné letovisko na hranici Dolního Rakouska a Štýrska, asi 90 km jihozápadně od Vídně. Dráha spojuje městečka Gloggnitz (dole na severu) a Mürzzuschlag (za hřebenem na jihu) a překonává na 41 kilometrech převýšení skoro 460 metrů. Od českých hranic je to autem zhruba 4 hodiny přes Vídeň.

Trocha historie, ať tu nestojíte jako u cedule

Postavit dráhu přes Semmering chtěli proto, aby spojili Vídeň s mořem v Terstu — a mezi nimi stál horský hřeben. Stavbu vedl v letech 1848 až 1854 benátský inženýr Carl Ritter von Ghega. Na trase dlouhé 41 km nechal vyrazit 14 tunelů, postavit 16 velkých viaduktů a přes sto kamenných mostů a klenutých propustků. Pracovalo tu v jednu chvíli přes 20 tisíc dělníků z celé monarchie a stavba si vyžádala stovky životů — na padlé dělníky dnes upomíná pomník nahoře na průsmyku.

Ghega byl geniální v jedné věci: nevedl trať proti krajině, ale s ní. Aby zvládl prudké stoupání, nechal trať klikatit po úbočích, zatáčet do údolí a přemosťovat je obloukovými viadukty z lámaného kamene, které dodnes vypadají spíš jako římské akvadukty než jako železnice. Trať místy stoupá v poměru 1:40 a vrcholí v tunelu pod průsmykem ve výšce kolem 900 metrů — na tehdejší dobu nepředstavitelná čísla. Aby měl Ghega jistotu, že se to celé udrží, nechal velkou část stavby postavit z místního kamene, takže viadukty dodnes stojí v podstatě tak, jak je v polovině 19. století vyzdili.

A protože tehdejší lokomotivy na takové stoupání nestačily, vypsali na Semmering v roce 1851 soutěž o nejlepší horskou lokomotivu — slavnou „Semmering competition“. Sjely se na ni čtyři stroje s názvy jako Bavaria nebo Wiener Neustadt a předháněly se, kdo utáhne nejvíc do kopce. Žádný z nich sice nakonec nešel do běžného provozu, ale soutěž posunula stavbu parních lokomotiv o obrovský kus dopředu a odstartovala celý obor horského železničního provozu. Na dějiny dráhy dnes upomíná Ghegovo muzeum v bývalém strážním domku u trati a pomník padlým dělníkům na průsmyku.

Co na Semmeringu reálně stojí za čas

Viadukt Kalte Rinne — ten z pohlednic

Nejslavnější stavba celé dráhy. Viadukt Kalte Rinne u obce Breitenstein přemosťuje hluboké údolí dvěma patry kamenných oblouků a je nejvyšším viaduktem trati. Viadukt Kalte Rinne je vysoký zhruba 46 metrů a dlouhý přes 180 metrů, postavený z lámaného kamene ve dvou řadách oblouků. Zdroj: nominace Semmeringbahn na seznam UNESCO. Když přes něj zrovna přejíždí vlak, máte záběr, kvůli kterému sem fotografové jezdí přes půl Evropy. Nejlepší výhled je z protějšího svahu nad Breitensteinem, kam vede značená cesta.

Bahnwanderweg — naučná stezka podél trati

Nejlepší způsob, jak Semmering zažít, není z auta, ale pěšky. Podél celé dráhy vede značená železniční naučná stezka (Bahnwanderweg), ze které vidíte viadukty, tunely a mosty zblízka — a často přímo na ně dohlédnete, jak po nich projíždějí vlaky. Klasický úsek vede od stanice Breitenstein k vyhlídkám na Kalte Rinne a viadukt Krausel-Klause; zvládnete ho za pár hodin a není nijak náročný. Po cestě jsou informační tabule o stavbě dráhy a vyhlídková místa (například Doppelreiterwarte). Vezměte si dobré boty a vodu.

Projeďte se přes hřeben vlakem

Protože po dráze pořád jezdí běžné vlaky, můžete si historickou trasu projet úplně normálně — koupíte si lístek z Gloggnitzu (nebo přímo z Vídně) přes Semmering do Mürzzuschlagu a sami zažijete, jak vlak stoupá po viaduktech a noří se do tunelů. Z okna uvidíte to, co Ghega vymyslel: trať se vine po úbočích a sama sebe přemosťuje. Je to skvělý nápad pro den, kdy nechcete jen řídit — auto necháte třeba v Semmeringu a vrátíte se zpátky dalším vlakem. Jízdní řád i ceny si ověřte u rakouských drah ÖBB; spoje přes Semmering jezdí pravidelně celý rok.

Pozor na jednu věc, která se chystá: vedle staré horské trati razí Rakousko nový Semmeringský bázový tunel, dlouhý přes 27 kilometrů, který má rychlé vlaky vést pod hřebenem napřímo. Až bude hotový, část dálkových spojů se přesune do tunelu — ale historická dráha přes viadukty má zůstat zachovaná jako památka UNESCO a regionální trasa. Pro vás to znamená jediné: ten zážitek z jízdy po viaduktech tu bude i nadále, jen si u ÖBB ověřte, který spoj jede „starou“ tratí přes Semmering, a ne novým tunelem.

Nádraží a horské letovisko Semmering

Samotné letovisko Semmering nahoře na průsmyku bylo kdysi módní letní adresou vídeňské smetánky — postavili si tu velké hotely (slavný Südbahnhotel) a vily v secesním stylu. Sláva přišla hned po otevření dráhy: poprvé se dalo z Vídně dojet do hor pohodlně za pár hodin, a tak se ze Semmeringu stalo první „železniční letovisko“ monarchie, kam jezdili spisovatelé, lékaři i podnikatelé na čerstvý horský vzduch. Část té noblesy je dnes trochu zašlá, ale atmosféra „belle époque“ v horách tu pořád je. Stojí za to projít se kolem starých grandhotelů a vystoupat na některou z vyhlídkových věží nad městečkem (například Doppelreiterwarte nebo 20-Schilling-Blick, pojmenovaná podle toho, že viadukt z tohohle místa zdobil starou rakouskou dvacetišilinkovou bankovku), odkud máte hřeben i kus trati pod sebou.

Kde zaparkovat — i s dodávkou

Semmering objíždíte autem po silnici B306 (stará semmeringská silnice přes průsmyk) a po vedlejších cestách k obcím jako Breitenstein. Auto necháte buď nahoře v letovisku Semmering (parkoviště u nádraží a v centru), nebo dole u nástupů na naučnou stezku — typicky u nádraží Breitenstein a na vyhrazených parkovištích u Bahnwanderwegu. Místa je tu obvykle dost, protože nejde o žádné stísněné historické centrum, ale o horské obce. V hlavní sezoně a o víkendech ale počítejte s tím, že parkoviště u nejznámějších vyhlídek (Kalte Rinne) se plní.

Pro dodávku, karavan nebo vestavbu je Semmering vstřícný — silnice jsou normální horské cesty bez nízkých závor a parkoviště u nádraží a stezek pojmou i delší vůz. Hlídejte jen prudší úzké úseky staré silnice přes průsmyk a serpentiny. Konkrétní parkoviště u jednotlivých nástupů na stezku si necháte vyhledat v parkovacím průvodci. A protože se na Semmering jede přes Vídeň po dálnici, mrkněte na vrstvu mýtného a vinět — Rakousko má povinnou dálniční vinětu.

Kdy přijet, ať máte vyhlídky pro sebe

Nejhezčí je Semmering od pozdního jara do podzimu, kdy je stezka schůdná a údolí zelená. Na fotky viaduktů je ideální dopoledne, kdy slunce nasvítí kamenné oblouky, nebo podvečer s teplým světlem. Pokud chcete chytit vlak na viaduktu, vyplatí se zjistit si jízdní řád a počkat na stezce na nejbližší spoj — jezdí pravidelně, takže nebudete čekat dlouho. O víkendech v létě je u Kalte Rinne nejvíc lidí; všední den ráno míváte vyhlídky skoro pro sebe. V zimě je krajina pod sněhem fotogenická, ale stezky bývají kluzké a část přístupů zavřená — počítejte s tím.

Spojte si to s okolím

Semmering leží na trase z Vídně na jih, takže se dobře spojuje s dalšími zastávkami. Severně dole u Gloggnitzu se zvedá pohoří Rax a Schneeberg s lanovkami a turistikou; když pokračujete přes hřeben na jih do Štýrska, otevírá se vám cesta ke Štýrskému Hradci (Grazu) a vinařským krajům jižního Štýrska. Praktický plán na den: dopoledne naučná stezka u Breitensteinu s viadukty, odpoledne výjezd lanovkou na Rax nebo jízda vlakem přes hřeben a zpátky. Jak to poskládat a trasu naplánovat zvládnete v plánovači.

Kde se v okolí vyspat

V letovisku Semmering i v okolních obcích je nabídka penzionů a hotelů (i pár historických grandhotelů); kempy najdete spíš dole v údolích u Gloggnitzu a směrem na Štýrsko. Pro karavany a vestavby platí, že v hlavní sezoně je dobré rezervovat předem a rakouské kempy bývají v provozu od jara do podzimu. Divoké stání v autě je v Rakousku obecně omezené a pokutované, takže i tady spoléhejte na oficiální kempy a plochy, ne na noc na parkovišti u stezky. Konkrétní kempy podél trasy si projdete v plánovači a pravidla pro spaní v autě i parkování shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Rakousku.

Co dělat, když se něco pokazí

Rakousko je v EU i Schengenu, takže s českým mobilem voláte i surfujete jako doma a hranici přejedete bez kontroly. Kdyby přesto došlo na úraz (třeba na horské stezce podél trati), zdravotní potíž nebo jazykovou bariéru, tísňová čísla a zdravotní kartu máte po ruce v SOS sekci, i bez signálu. Evropské tísňové číslo 112 v Rakousku funguje. Útratu v eurech — parkovné, vlakový lístek, lanovka — si pohlídáte v peněžence.

S dětmi a se psem: co počítat dopředu

Pro děti je Semmering vděčný — vlaky na viaduktech, tunely a most přes propast je obvykle baví víc než leckterý hrad. Naučná stezka je ale místy úzká a vede blízko trati, takže děti mějte u sebe a kočárek raději nechte; terén není kočárkový. Pes může po stezce na vodítku bez problému (je to venkovní trasa), do vlaku ÖBB ho podle pravidel drah vezmete také. Vodu vezměte pro sebe i pro psa, na stezce není kde dolít. Co pes do Rakouska potřebuje za doklady shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Rakousku.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Semmeringská dráha je první horská železnice světa pro normální rozchod, dílo inženýra Ghegy z let 1848–1854 a od roku 1998 památka UNESCO. To nejlepší — viadukty Kalte Rinne a Krausel-Klause a vlaky, jak přes ně přejíždějí — uvidíte z naučné stezky (Bahnwanderweg) u obce Breitenstein, ne z auta. Den si zpestříte jízdou vlakem přes hřeben z Gloggnitzu do Mürzzuschlagu. Parkování je tu pohodové i s dodávkou (horské obce, žádné úzké centrum), jen na Semmering jedete přes Vídeň po dálnici, takže nezapomeňte na rakouskou vinětu. A hlavně: nepřijeďte jen vyfotit viadukt z dálky — projděte se podél trati, počkejte na vlak a zažijte, jak chytře Ghega svedl železnici s horami dohromady.