Velký průvodce · Vorarlbersko

Lech am Arlberg a Zürs: alpský luxus, jezero Formarinsee a kde nechat auto

Přijedete serpentinami nahoru přes Flexenpass, projedete galeriemi vytesanými do skály — a najednou se údolí rozevře a před vámi leží Lech: dřevěné domy s nízkými střechami rozeseté po zelené plošině, kostelní věž uprostřed a kolem dokola štíty, které dělají horizont. Vypadá to jako pohlednice z časů, kdy ještě nebyly pohlednice. A přitom je tohle jedna z nejdražších adres v Alpách.

Lech am Arlberg leží zhruba 1450 metrů nad mořem na vysokohorské plošině Tannberg v rakouském Vorarlbersku, v nejzápadnějším cípu země, kousek od hranice s Tyrolskem. Spolu se sousedním Zürsem tvoří jedno z nejprestižnějších lyžařských středisek na světě — jméno „Lech Zürs am Arlberg" se v zimě skloňuje jedním dechem s nejlepšími alpskými adresami. Ale tohle není článek o tom, kde si koupit kožich. Je o tom, co tu uvidí řidič, který sem zabloudí v létě, kdy je tu jiný svět: ticho, kytky na lukách, túry kolem horských jezer a hory bez fronty na vlek. Tenhle průvodce poradí, co u Lechu vidět, kde nechat auto i vyšší dodávku, na co pozor s vinětou a tunelem a kdy přijet. Trasu si poskládáte v plánovači SeekBone.

Než se rozjedeme, jeden údaj, který tu místní rádi opakují: Lech se honosí přívlastkem jedné z „nejkrásnějších vesnic Evropy" a léta drží reputaci místa, kam jezdí evropská smetánka i hlavy států. Pro vás z toho plyne jediné praktické ponaučení — ceny v restauracích a hotelech tu nejsou nízké. Zato hory, jezera a vzduch jsou zadarmo a stojí za celou cestu.

Walseři, řeka Lech a proč se to tu tak jmenuje

Tady přijde první historka, a je k ní potřeba vrátit se o nějakých sedm století zpátky. Tannberg kolem Lechu nebyl odjakživa obydlený — bylo to drsné, vysoko položené místo, kam se běžnému člověku nechtělo. Osídlili ho Walseři, horalé původem z švýcarského Wallisu, kteří ve 14. století putovali Alpami a usazovali se právě v takových odlehlých vysokohorských koutech, jaké nikdo jiný nechtěl. Uměli žít ve výškách, kde mrzne i v létě, a Tannberg jim svěřili výměnou za zvláštní svobody. Dodnes po nich zůstaly ty typické dřevěné domy a celý ráz vesnice — Lech není kýč postavený pro turisty, vyrostl z reálné horské obce.

A ta řeka? Vesnicí protéká říčka Lech, podle které se obec jmenuje. Pramení nedaleko, vysoko v horách u Formarinsee pod štítem Rote Wand, a odtud teče přes Vorarlbersko dál do Bavorska, kde se vlévá do Dunaje. Je to jedna z posledních přírodě blízkých horských řek v Alpách a vede podél ní dálková turistická trasa Lechweg, která začíná právě u jejího pramene. Pro řidiče to znamená hezkou věc: i když jste sem přijeli autem, můžete u Lechu nechat klíčky v kapse a vyrazit po vlastních za vodou, která dala místu jméno.

Formarinsee a Rote Wand — kam za nejhezčím výhledem

Jestli máte u Lechu udělat jediný výlet, ať je to tenhle. Vysoko nad vesnicí, na konci horské silnice, leží jezero Formarinsee — tyrkysová hladina v kotli pod mohutným rudým masivem Rote Wand (Červená stěna), který se nad vodou tyčí jako kulisa. V roce 2011 byla tahle scenérie v hlasování zvolena „nejkrásnějším místem Rakouska" Ověřte si zdroj a kontext ankety, sezona 2026., a když k jezeru přijdete za jasného dne, pochopíte proč. Voda mění barvu podle světla, stěna nad ní hoří do oranžova a kolem se pasou krávy s těžkými zvonci.

Praktická věc pro řidiče: k Formarinsee vede úzká horská silnice, která bývá v hlavní sezoně regulovaná — jezdí po ní zpoplatněný kyvadlový provoz a část dne může být uzavřená pro běžná auta ve prospěch autobusu Ověřte aktuální režim a ceny příjezdu k Formarinsee na sezonu 2026. Nepočítejte, že tam vyjedete s obytnou dodávkou bez omezení. Nejjistější je nechat auto dole, vyjet busem nebo dojít pěšky a horní část si vychutnat po svých. Od jezera se dá pokračovat k Freiburger Hütte, horské chatě s občerstvením, a dál na túry po Lechquellengebirge.

Zürs, Flexenpass a galerie ve skále

Pár kilometrů jižně od Lechu, ještě o kus výš (kolem 1700 metrů), leží Zürs — menší, tišší a ještě exkluzivnější sourozenec Lechu. Sjíždí se sem stejnou silnicí přes Flexenpass, a právě ta cesta je sama o sobě zážitek. Aby silnice přečkala laviny a sněhové návěje, vede místy lavinovými galeriemi a tunely vytesanými do strmé skály nad údolím. Když jimi v zimě projíždíte, máte nad hlavou metry skály a pod sebou propast — a chápete, proč byla stavba téhle silnice na svou dobu husarský kousek.

Zürs si zaslouží druhou historku: byl to jeden z míst, kde se rodilo moderní lyžování. Patří k nejstarším lyžařským střediskům Rakouska a už ve 30. letech 20. století tu jezdil jeden z prvních vleků v zemi. Z téhle kolébky vyrostl celý arlberský region jako rodiště alpské lyžařské školy. V létě je Zürs skoro liduprázdný — pár hotelů, kostelík, a hlavně klid a výchozí body túr k jezeru Zürsersee a na okolní hřebeny.

Lyžování a „Bílý prsten" — proč sem v zimě míří celý svět

I když je tenhle průvodce hlavně pro letní cestovatele, o zimě se nedá mlčet — je to to, čím Lech Zürs proslul. Středisko je součástí obřího propojeného skiareálu Ski Arlberg, který spojuje Lech, Zürs, Warth-Schröcken a přes lanovky i St. Anton a St. Christoph na tyrolské straně. Dohromady jde o jeden z největších propojených lyžařských regionů Rakouska se stovkami kilometrů sjezdovek.

A pak je tu legenda jménem Der Weiße Ring — „Bílý prsten". Je to okruh po sjezdovkách a lanovkách kolem Lechu a Zürsu, který se dá projet jako jeden velký kruh a vrátit se na výchozí bod, aniž byste si jednou sundali lyže. Každoročně se na téhle trase jezdí závod, kde jde o nejrychlejší projetí celého okruhu. Pro běžného lyžaře je to spíš celodenní výlet než závod — ale ta představa, že objedete celé středisko po kruhu a skončíte tam, kde jste začali, má své kouzlo. Ověřte aktuální ceny skipasů Ski Arlberg a provoz lanovek na zimní sezonu 2026.

Kde zaparkovat — i s dodávkou

Lech je malá obec a její jádro je z velké části pěší a klidové — tlačit se autem mezi hotely a kolem kostela nemá smysl ani to nikam nevede. Pro řidiče platí jednoduché pravidlo: nechte vůz na záchytném parkovišti a vesnici projděte po svých, je malá. V Lechu fungují kryté i otevřené parkingy a v zimě jsou součástí systému střediska; mimo hlavní sezonu bývá zaparkování bez problému, v zimních špičkách a o svátcích je naopak místo k nezaplacení a brzy plno Ověřte aktuální parkovné a režim parkovišť v Lechu a Zürsu na sezonu 2026.

Tady přijde varování pro každého, kdo jede vyšším vozem: parkování v Lechu je z velké části v podzemních a krytých garážích, a ty mají výškové závory. Obytná dodávka ani vyšší van se pod ně nemusí vejít. Mířte na otevřené záchytné plochy na okraji obce, ne do podzemních garáží v centru. A ještě jedna důležitá věc: nocování v autě na běžných parkovištích tu není povolené — Lech je drahé středisko, ne kemp, a v sezoně se to hlídá. Na noc zajeďte do údolí pod horami, kde jsou kempy a campy pro karavany, a ceny i místa si ověřte předem. Volné parkování, výšky závor i nocležní plochy najdete v aplikaci přes parkování.

Mýto, viněta a Arlberský tunel

Na rakouských dálnicích a rychlostních silnicích potřebujete dálniční vinětu — pořídíte ji elektronicky předem nebo jako nálepku na pumpě u hranice; aktuální cenu si ověřte Ověřte aktuální cenu rakouské dálniční viněty na rok 2026. K Lechu se z dálnice odbočuje a poslední úseky přes Flexenpass jedete běžnou horskou silnicí, kde viněta potřeba není — ale značení a uzávěry sledujte.

Pozor na jednu věc, která řidiče u Arlbergu pravidelně zaskočí: Arlberský silniční tunel (S16), který spojuje vorarlberskou a tyrolskou stranu, je zpoplatněný zvlášť, navíc k vinětě. Je to jedna z těch zvláštních placených staveb, kde běžná viněta nestačí a platíte mýto u portálu nebo elektronicky Ověřte aktuální mýto Arlberského tunelu na rok 2026. K samotnému Lechu tunelem jet nemusíte — dá se k němu dostat i přes Flexenpass — ale pokud pojedete dál na tyrolskou stranu k St. Antonu, počítejte s ním. Mýtné, viněty i placené úseky na trase si zobrazíte ve vrstvě mýtného, kompletní pravidla najdete v pravidlech pro řidiče v Rakousku.

Kdy přijet

Lech má dvě úplně jiné tváře a každá je pro jiného člověka. Zima (zhruba prosinec až duben) je sezona lyžování — středisko žije naplno, ceny letí nahoru, parkoviště se plní a o svátcích je tu plno. Pokud nelyžujete, není to ideální čas: na klidnou procházku a focení hor je drahé středisko v zimní špičce spíš na obtíž.

Pro cestovatele autem je naopak ideální léto a začátek podzimu (zhruba červen až září). Lanovky a horské silnice jsou v provozu, louky kvetou, jezera lákají na túry a vesnice je tichá a krásná bez davů. Klasika platí i tady: dorazte spíš dopoledne, hory se rády odpoledne zatáhnou a ranní světlo na Formarinsee a Rote Wand je nesrovnatelně lepší. Mezi sezonami (pozdní podzim, jaro po roztátí sněhu) bývá řada lanovek a horských silnic mimo provoz — to je nejhorší čas, kdy sem jet.

Z Česka je Lech přirozená zastávka na cestě nejzápadnějším Rakouskem nebo na trase do Švýcarska. Blízko máte Bregenz u Bodamského jezera, údolí Montafon i tyrolský Innsbruck na druhé straně Arlbergu. Náklady na celou cestu — vinětu, mýto za tunel, palivo i parkovné — si dopředu spočítáte v peněžence.