Velký průvodce · Vídeň · Rakousko

Prater ve Vídni a obří kolo Riesenrad: co zažít, kolik to stojí a kde nechat auto

Na jednom konci stojí kolotoče, střelnice, horská dráha a vůně pražených mandlí — a nad tím vším se pomalu otáčí stoletý kolos z oceli, ze kterého vidíte celou Vídeň. Na druhém konci se na čtyři kilometry táhne stromová alej, kde místo turistů potkáte běžce a cyklisty. To je Prater: největší a nejstarší zábavní park Evropy a městský les v jednom, kam se vejde celý den a nestojí to skoro nic.

Tenhle průvodce vám Prater rozebere prakticky: co je zdarma a co se platí, kolik reálně stojí jízda na obřím kole Riesenrad, kdy přijít, aby se nestálo ve frontě, a hlavně to nejdůležitější pro každého, kdo přijede autem — kde ve Vídni zaparkovat, když je celé město placená zóna a podzemní garáže v centru nepustí vyšší dodávku. Ceny i otvírací doby čerpáme z oficiálních zdrojů; u věcí, co se mění mezi sezonami, najdete poznámku k ověření.

Prater leží ve 2. vídeňském okrese (Leopoldstadt), mezi centrem a Dunajem, asi tři kilometry od katedrály svatého Štěpána. Pozor na pojmenování: „Prater" ve skutečnosti znamená dvě různé věci. Wurstelprater je ten hlučný zábavní park s atrakcemi a kolem. Grüner Prater („Zelený Prater") je obrovský park se zmíněnou alejí, loukami a lesem. Vstup do obojího je volný — platíte až za konkrétní atrakce.

Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Park má překvapivý začátek. Pozemky kolem Dunaje byly dlouho císařským loveckým revírem a obyčejný Vídeňan na ně nesměl. To změnil až císař Josef II., který Prater roku 1766 otevřel veřejnosti — gesto na svou dobu téměř revoluční. Šlechta se zděsila, že se bude muset o park dělit s lidem; císař prý odpověděl, že kdyby chtěl být pořád jen mezi sobě rovnými, musel by se procházet v císařské hrobce. Z lovecké obory se tak stal první velký lidový park monarchie a stánkaři, komedianti a kolotočáři se sem nahrnuli skoro okamžitě.

A teď ta druhá historka, kterou si zapamatujete líp než letopočty. Symbol Prateru — obří kolo Riesenrad — postavil roku 1897 anglický inženýr Walter Bassett k oslavě padesáti let vlády císaře Františka Josefa I. Po pár desítkách let už ale kolo nikdo nepotřeboval a mělo se zbourat. Zachránila ho byrokracie: majitel neměl peníze zaplatit demoliční povolení, tak kolo zůstalo stát. Vídeň si tak svůj symbol uchovala vlastně nedopatřením. Za druhé světové války kolo vyhořelo a v roce 1945 ho postavili znovu — a tehdy mu z původních dvou tuctů gondol vrátili jen patnáct, aby se to stihlo. Tak jezdí dodnes.

Riesenrad zná i ten, kdo ve Vídni nikdy nebyl: ve filmu Třetí muž (1949) se právě v jeho gondole odehrává slavná scéna, kde Orson Welles z výšky chladně přirovnává lidi dole k tečkám. Od té doby je kolo trochu i filmová ikona.

Co v Prateru reálně stojí za čas

Riesenrad — obří kolo a výhled na celou Vídeň

Je to klasika, kvůli které sem většina lidí míří. Kolo má průměr 60,9 metru a horní bod ve výšce 64,75 metru nad zemí. Zdroj: provozovatel Wiener Riesenrad, wienerriesenrad.com. Otáčí se pomalu, jedna jízda trvá zhruba 15–20 minut i s nastupováním a v každé z patnácti prosklených gondol se pohodlně projdete. Nahoře se otevře pohled na Štěpánský dóm, dunajské mosty i siluetu města — nejhezčí je za soumraku, kdy se Vídeň rozsvěcí. Gondoly jsou kryté a vytápěné, takže kolo jezdí celoročně.

Vstup do samotného zábavního parku je zdarma — platíte jen za atrakce, na které si sednete. Útratu za jízdy, parkovné i párek v eurech si pohlídáte v peněžence, ať vás součet na konci dne nepřekvapí.

Wurstelprater — kolotoče, horské dráhy a stará pouť

Kolem obřího kola se rozlévá Wurstelprater: podle provozovatele tu je přes 250 atrakcí — od historických kolotočů přes horské dráhy a strašidelné zámky po nejvyšší řetízkový kolotoč světa. Zdroj: oficiální web praterwien.com. Najdete tu věci pro úplně malé děti i adrenalinové vyhlídkové věže pro otrlé. Žádné celodenní vstupné neexistuje — koupíte si žeton nebo zaplatíte u každé atrakce zvlášť, takže si den naladíte přesně podle peněženky a podle toho, co kdo unese. Mezi tím pražené mandle, langoše, cukrová vata a klasický vídeňský Schweizerhaus s pivem a křupavým vepřovým kolenem.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Grüner Prater a Hauptallee — zelený protějšek zdarma

Jakmile necháte rachot atrakcí za zády, otevře se druhá tvář Prateru. Hauptallee je rovná, kaštany lemovaná alej dlouhá přibližně 4,4 km, založená už v roce 1766. Zdroj: město Vídeň. Auta sem nesmí, takže patří běžcům, bruslařům, cyklistům a rodinám s kočárky — a vejdete se sem klidně i se psem. Kolem se rozkládají louky, kanály a stromořadí, kde se v létě dá schovat před vedrem. Tahle část je úplně zdarma a pro mnohé Vídeňany je to běžné nedělní útočiště. Jestli řešíte, jestli má smysl plánovat dlouhou procházku, nebo radši přijít k večeru, mrkněte do vrstvy počasí.

Jak se tam dostat a kde nechat auto

Tady přijde to nejdůležitější pro každého, kdo do Vídně přijede autem nebo dodávkou: celá Vídeň je placená krátkodobá parkovací zóna (Kurzparkzone). Odstavit vůz jen tak u chodníku na celý den nejde — a u Prateru, kde se v sezoně sjíždějí davy, to platí dvojnásob.

Garáže u Prateru a výška závory

Nejblíž k zábavnímu parku je garáž u nákupního centra a stanice Praterstern a parkoviště poblíž stadionu. Výšku závory i denní strop konkrétní garáže si pro dodávku ověřte předem — kryté garáže ve Vídni mají běžně limit kolem 2,0–2,1 m, takže běžná osobní dodávka projede, vyšší vestavba nebo karavan ne. Pokud máte vyšší vůz, nespoléhejte na to, že „nějaká garáž se najde" — radši rovnou počítejte s parkovištěm na okraji a metrem.

Park & Ride pro dodávky a karavany

Jestli máte vyšší vůz nebo nechcete riskovat závoru, je nejlepší řešení záchytné parkoviště na okraji Vídně a metro do centra. P+R Erdberg (3. okres) má 1 800 míst, stojí jen 4,60 € za den a je přímo u stanice metra U3 Erdberg. Zdroj: Best in Parking / město Vídeň. Odtud jste metrem U3 na Praterstern za pár minut. Výšku konkrétního patra si pro vyšší vůz raději ověřte.

Než vyrazíte, hodí se mít trasu, rakouskou dálniční nálepku i parkoviště pohromadě — cestu do Vídně i s P+R Erdberg si naplánujete v plánovači cesty, garáže a záchytná parkoviště ověříte v parkovací vrstvě a vinětu, mýtné úseky i limity v Rakousku shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Rakousku.

Metrem a vlakem přímo k atrakcím

Z centra je veřejnou dopravou Prater otázka pár minut. Stanice Praterstern je uzel metra U1 a U2, příměstských vlaků S-Bahn i tramvají a leží přímo u vstupu do Wurstelprateru; obří kolo je odsud pár set metrů pěšky. Zdroj: Wiener Linien. Když do Vídně přijíždíte vlakem, dojedete sem prakticky bez přestupů — auto je tu spíš komplikace než výhoda.

Kdy přijít, ať si to užijete

Zábavní park je nejživější (a nejnabitější) o letních víkendech a večerech, kdy svítí všechna světla a fronty u atrakcí jsou nejdelší. Chcete-li klid a kratší čekání, přijďte všední den dopoledne nebo brzy odpoledne. Na obří kolo platí jiné pravidlo: nejhezčí je za soumraku, jenže to chce stejnou hlavu i ostatní — počítejte s frontou a klidně si lístek kupte dopředu. Zelený Prater s alejí je příjemný kdykoli a v největším horku oceníte stín stromů. Mimo sezonu (pozdní podzim a zima) část atrakcí nejede, ale obří kolo se točí celoročně.

S dětmi a se psem: co počítat dopředu

Prater je jedno z nejlepších míst ve Vídni pro děti — od kolotočů pro nejmenší přes dětskou železnici Liliputbahn po horské dráhy pro starší. Počítejte ale s tím, že každá atrakce se platí zvlášť, takže předem nastavte rozpočet, ať se nehádáte u každého stánku. Kočárek projede většinu cest bez problému.

Pes má v Prateru víc volnosti, než byste čekali: do venkovních prostor zábavního parku i do zeleného Prateru s ním běžně můžete na vodítku, alej Hauptallee je mezi pejskaři oblíbená. Do uzavřených atrakcí a podniků psa neberte a v hlučném davu mezi kolotoči ho radši ušetřete stresu. Konkrétní pravidla vodítka a přístupu ověřte na místě. Co pes do Rakouska potřebuje za doklady, shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Rakousku.

Co spojit dohromady

Prater je ideální spojit s dalšími vídeňskými klenoty do jednoho dne. Metrem jste rychle v centru u katedrály svatého Štěpána i u císařského Hofburgu, kousek odsud leží Belvedér s Klimtovým Polibkem a za barvami a křivkami se dojde na Hundertwasserhaus — je to ve vedlejším okrese, pár tramvajových zastávek dál. Celý vídeňský den i s přejezdy si poskládáte v plánovači.

Co dělat, když se něco pokazí

Rakousko je v EU i v Schengenu, takže s českým mobilem voláte i surfujete jako doma a hranici přejedete bez kontroly. Kdyby přesto došlo na zdravotní problém (v davu se snadno ztratí dítě, nebo někomu udělá zle adrenalin), na ztrátu dokladů nebo na jazykovou bariéru, tísňová čísla a zdravotní kartu máte po ruce v SOS sekci, i bez signálu. Evropské tísňové číslo 112 v Rakousku funguje.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Prater je dvojí zážitek v jednom: hlučný Wurstelprater s obřím kolem Riesenrad z roku 1897 a přes 250 atrakcemi, a tichý Grüner Prater se 4,4 km dlouhou alejí pro běžce a psy. Vstup do parku je zdarma, platíte jen jednotlivé atrakce; jízda na kole vyjde kolem 14–15 € (ověřte aktuální cenu). Nejhezčí výhled z gondoly je za soumraku, nejmenší fronty všední den dopoledne. A hlavně počítejte s tím, že celá Vídeň je placená parkovací zóna: s autem do garáže u Praterstern (ověřte výšku závory), s vyšší dodávkou nebo karavanem na P+R Erdberg a metrem U1/U3 přímo k obřímu kolu.