Velký průvodce · Marche · Urbino · UNESCO

Palazzo Ducale v Urbinu: město v podobě paláce a rodný dům Raffaela

Přijíždíte k Urbinu po klikaté silnici mezi kopci Marche a pak je uvidíte: dvě štíhlé okrouhlé věžičky, vyrůstající z paláce na hřebeni jako z pohádky. Říká se jim torricini a stala se z nich ikona celého města. Palác za nimi nazval jeden současník „městem v podobě paláce" — a když dovnitř vejdete, pochopíte proč.

Urbino leží v regionu Marche, schované mezi kopci na východ od Apenin, a celé jeho historické jádro je na seznamu UNESCO. V 15. století z něj vévoda Federico da Montefeltro udělal jeden z nejjiskřivějších dvorů renesance — místo, kam mířili nejlepší architekti, malíři a učenci té doby. A o pár let později se tu narodil chlapec, ze kterého se stal Raffael. Tenhle průvodce vám poradí, co v paláci a galerii nevynechat, kolik stojí vstup, kdy přijít — a hlavně kde nechat auto, protože i Urbino má svou ZTL.

Palác není dílem jednoho stavitele. Hlavní podobu mu dal dalmatský architekt Luciano Laurana a po něm Sieňan Francesco di Giorgio Martini. Praktická čísla (vstupné, otevírací doba) čerpáme z oficiálních zdrojů galerie; co se mění každou sezonu, najdete označené k ověření.

Nádvoří, ze kterého se učila celá renesance

Hned za vstupem vejdete do cortile d'onore — čestného nádvoří — a je to jeden z těch okamžiků, kdy se zastavíte. Dokonale vyvážené arkády, světlý kámen, čisté proporce. Lauranovo nádvoří se stalo učebnicovým příkladem renesanční harmonie a generace architektů se na něm učily, jak má vypadat dokonalý prostor. Žádné zlato, žádné kudrlinky — jen rytmus sloupů a klid. Působí to skoro moderně, a přitom je tomu přes pět set let.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Studiolo: pracovna velká jako šatník a přitom slavná po celém světě

V patře najdete maličkou místnost, kvůli které sem chodí znalci umění z celého světa — studiolo vévody Federica. Je to pracovna sotva pár metrů velká, ale její stěny jsou pokryté dřevěnými intarziemi, které vytvářejí naprostou iluzi. Z plochého obložení jako by vystupovaly otevřené skříňky, hudební nástroje, knihy, klec s papouškem, dokonce pootevřená dvířka. Žádná barva — všechno je sestavené jen z různě tónovaných kousků dřeva. Stoupnete si doprostřed a mozek vám tvrdošíjně namítá, že to musí být skutečné police. Není.

Federico da Montefeltro byl voják i vzdělanec — velel armádám a zároveň shromáždil jednu z největších knihoven své doby. Studiolo bylo jeho soukromé útočiště, kde četl a přemýšlel. A je hezky vidět, jak ten člověk přemýšlel: na intarziích se mísí zbroj s knihami, věda s uměním. Mimochodem, jeho slavný profilový portrét od Piera della Francesca (ten s výrazným nosem) ho ukazuje vždy zleva — pravé oko a část nosu prý ztratil v turnaji a nechával se malovat jen z té lepší strany.

Galleria Nazionale delle Marche: Raffael, Piero a Ideální město

Palác dnes ukrývá Galleria Nazionale delle Marche, jednu z nejdůležitějších sbírek renesančního umění ve střední Itálii. Visí tu díla Piera della Francesca (jeho záhadné Bičování Krista rozebírají historici dodnes), Raffaela i tabule známá jako Ideální město — dokonale symetrický obraz prázdného renesančního náměstí, který jako by shrnoval celý sen té doby o řádu a kráse. Na prohlídku paláce i galerie počítejte s klidnými dvěma až třemi hodinami.

Kousek dál: dům, kde se narodil Raffael

Urbino se nehlásí k Raffaelovi jen tak — narodil se tu roku 1483 a jeho rodný dům, Casa Natale di Raffaello, je dnes muzeum. Stojí v příkré uličce kousek od paláce a uvnitř si prohlédnete dílnu jeho otce (taky malíře), dvorek, kde prý mladý Raffael roztíral barvy, a ranou fresku Madony, kterou někteří připisují právě jemu. Je to drobná zastávka, ale pro Urbino zásadní — odsud vyšel jeden z největších malířů historie. Když si chcete obě místa i okolní kopce poskládat do trasy, vyřešíte to v plánovači cesty.

Autem do Urbina? Auto nechte za hradbami

Urbino sedí na dvou kopcích a jeho historické centrum tvoří strmé, úzké uličky obehnané hradbami — a velká část jádra je zóna ZTL (zóna s omezeným provozem) hlídaná kamerami. Když do ní bez povolení vjedete, pokuta vám přijde poštou domů. Auto proto nechte na záchytných parkovištích u hradeb (jsou tu velká parkoviště u brány Borgo Mercatale, odkud vede výtah a rampy nahoru do centra) a poslední metry vyjděte pěšky.

Kde přesně ZTL začíná a kudy se jí vyhnout, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště pod hradbami (i s ohledem na výšku dodávky a strmé rampy) najdete v parkovací vrstvě.

Kdy přijet

Urbino není přeplněné jako Florencie, ale je to živé univerzitní město, takže během semestru tu vládne příjemný studentský ruch. Jaro a začátek podzimu jsou ideální — příjemné počasí, snesitelné množství lidí. V létě bývá horko a strmé uličky se v poledne rozpálí. Pamatujte, že galerie má v pondělí zavřeno, takže si výlet podle toho naplánujte; nechcete dojet až sem a stát před zamčenými dveřmi. Choďte spíš dopoledne nebo k podvečeru, kdy je v paláci klid a světlo na cortile nejhezčí.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Auto nechte u hradeb (parkoviště Mercatale, výtah nahoru) — centrum je ZTL s kamerami. Vstup do galerie kolem 8 €, v pondělí zavřeno. Uvnitř nevynechte čestné nádvoří, studiolo s dřevěnou iluzí a v galerii Piera della Francesca i Raffaela. A přidejte si k tomu Raffaelův rodný dům kousek do kopce. Urbino je malé, klidné a přitom plné renesančních hvězd — jedna z nejhezčích zastávek v celém Marche.