Dva měsíce v Itálii malým autem: kompletní návod, jak to děláme my

Cestujeme pátým rokem. Ve dvou, se psem, malým autem, a v kuse dva měsíce. Snažíme se, aby nás dovolená stála co nejmíň — ale ne tak, aby to odnesly zážitky. To je celý ten trik: šetřit na věcech, které vám nic nedají, a neškrtit se tam, kde by vám to cestu zkazilo.

Jedna věc na rovinu: tenhle článek nepíšeme pro zkušené cestovatele — těch je tady spousta a nejspíš by nás mohli poučit oni. Píšeme ho pro vás, kdo si říkáte, že byste to chtěli zkusit taky, a ještě nevíte, do čeho jdete. Není to cestopis. Je to návod: co si připravit, na co si dát pozor a co jsme se naučili až tím, že jsme si to odbyli po svém.

A protože jsme sami pořád nováčci, na konci najdete pár otázek. Budeme rádi, když nás v komentářích poučíte.

Obsah článku

1. Než vůbec vyjedete
2. Vestavba — auto, ve kterém se dá dva měsíce žít
3. Elektrika — největší téma celého kempování
4. Lednice — největší žrout a nejlepší investice
5. Voda a hygiena
6. Výbava, kterou vozíme
7. Jídlo — největší položka, na které se dá šetřit
8. Palivo, peníze a tankování
9. Mapy a navigace
10. Kolik to všechno stojí

ČÁST 1: NEŽ VŮBEC VYJEĎTE

Naplánujte si trasu — a hlavně náklady

První věc, kterou před cestou uděláme, je plán trasy. Ne proto, abychom se ho drželi na minutu — ale abychom věděli, do čeho jdeme: kolik kilometrů, kolik hodin za volantem a hlavně kolik to bude stát.

Přesně na tohle jsme si postavili SeekBone: vyberete místa, aplikace nakreslí reálnou trasu po silnici a spočítá palivo, mýtné, trajekty i vstupné — v eurech i korunách, i s cestou zpátky. Žádné překvapení na výpisu z banky. A rovnou si v ní odškrtáte i seznam věcí před odjezdem, ať na nic nezapomenete. Třeba na náhradní pojistky. Nebo na kladivo.

Auto do servisu, i když je nové

Tohle podceňuje skoro každý. Auto pojede pět tisíc kilometrů od domova, často po horských serpentinách, plně naložené a v jiných teplotách, než na jaké je zvyklé. Nechte si ho před odjezdem prohlédnout.

Co si nechat zkontrolovat: stav oleje, brzdy, stav kol, svíčky. Zkrátka ty zásadní motorové věci, u kterých nechcete, aby se ozvaly uprostřed Itálie. A pokud si říkáte „mám nové auto, mně se nic nestane" — věřte, že se stát může. Mohli bychom vyprávět.

Servis navíc odhalí věci, které při běžném ježdění do práce vůbec nepoznáte. Doma je to nepříjemnost. Na cestě je to zkažená dovolená.

Doklady, kopie a telefonní čísla

Všechny doklady si vyfoťte a mějte je i v mobilu. Občanky, řidičák, technický průkaz, zelenou kartu, pojištění. Když o originály přijdete, budete rádi za každou fotku.

A sepište si telefonní čísla, která byste v nouzi sháněli — asistenční službu pojišťovny, svoje pojištění vozidla, kontakt na ambasádu. Hledat je v momentě, kdy vám nejede auto a máte pět procent baterky, není zábava.

My na tohle máme v SeekBone SOS zdravotní kartu: číslo pojistky, nouzové kontakty, krevní skupina, alergie a léky celé posádky — včetně psa — na jedné obrazovce, čitelné i pro záchranáře, který neumí česky. Jedno klepnutí a je to venku. Doufáte, že to nikdy nepoužijete. Ale vyplňte to doma v klidu, ne v sanitce.

Zamyslete se dopředu nad scénářem „co když"

Tohle doporučujeme každému, kdo jede poprvé. Sedněte si na půl hodiny a projděte si nahlas, co budete dělat, když:

• někdo rozbije okénko v autě
• odejde vám baterie
• píchnete
• skončíte bez signálu a bez map

Nemusíte mít vyřešené všechno. Ale ve chvíli, kdy se to stane, budete o krok napřed. My si z tohohle cvičení odnesli třeba to, že vozíme kus igelitu a izolepu. Rozbité okénko musíte něčím zakrýt hned, ne až za tři dny, kdy vám seženou sklo.

A na otázky typu „jaké je tady číslo na záchranku a jak se vlastně domluvím" nemusíte hledat odpověď ve stresu: průvodce zemí v SeekBone má pro každou zemi nouzová čísla, postup při nehodě i klíčové fráze pro lékaře a poruchu auta — a slovníček funguje offline. Nevíte, jak to v dané destinaci chodí? Přesně proto jsme to tam dali.

ČÁST 2: VESTAVBA — AUTO, VE KTERÉM SE DÁ DVA MĚSÍCE ŽÍT

Nepotřebujete dodávku. Potřebujete promyšlené auto.

Jezdíme Citroënem Berlingo XL. Mnohokrát jsme přemýšleli o dodávce — a pak si vzpomeneme na italské uličky, kde jsme zrcátky dřeli o zdi, abychom vůbec projeli, a na parkoviště, kam se s dodávkou nedostanete. Malé nenápadné auto má své obrovské výhody: úzké uličky projedete, všude máte nižší tarify, všude vás tolerují a nebudíte pozornost. V podstatě jsme osobní auto. A vejde se do něj skoro to samé, co lidem do velké dodávky. Jediné, co se k nám nevešlo, je záchod.

A jedna upřímnost: my jsme mrňaví, oba měříme něco přes 160 cm, takže se dovnitř vejdeme úplně v pohodě. Jestli máte přes 175, Berlingo pro vás na spaní asi nebude — měřte a zkoušejte, než cokoli postavíte.

Naše výbava: vestavba vlastní výroby, markýza vlastní výroby, kompresorová lednice 50 litrů, nádrž na 25 litrů vody, dvouplotýnkový vařič na kartuše. Na střeše aerodynamický box, ve kterém vezeme paddleboard a spoustu dalšího.

Klíčový princip malého auta: v autě se jenom spí. Vaří se venku, žije se venku. Jakmile tohle přijmete, přestane vám malý prostor vadit — a začne vám vyhovovat.

Zásady, ke kterým jsme došli při stavbě

Vestavbu jsem si dělal sám — jsem truhlář, takže to bylo z poloviny řemeslo a z poloviny zábava. Ale i kdybyste si ji nechali postavit nebo koupili hotovou, tohle jsou principy, které rozhodují:

Každá věc má své místo. Tohle není fráze, to je podmínka přežití. V malém autě na dva měsíce nemůžete „něco někam hodit". Co nemá místo, to překáží — a co překáží, to vás do týdne začne štvát.

Věci denní potřeby bez vykládání. Voda, jídlo, nádobí, kávovar — na všechno musíte dosáhnout bez toho, abyste vyndavali postel. Když si každé kafe vynutí stěhování, přestanete si ho dělat.

Váha dolů a k nápravě. Všechno, co vezete, platíte v palivu a cítíte v serpentinách. Těžké věci (voda, baterie, lednice) patří co nejníž.

Všechno ukotvené. Při prudkém brzdění se z volné konzervy stane střela. Bedny zaklíněné, těžké věci uchycené.

Větrání vyřešte předem, ne první noc. Zavřené auto se dvěma lidmi a psem se zevnitř zarosí za jednu noc. My máme větrací mřížky do oken se síťkou proti komárům — víc o nich v kapitole o výbavě. Ale ať už to vyřešíte jakkoli, musíte to vyřešit.

ČÁST 3: ELEKTRIKA — NEJVĚTŠÍ TÉMA CELÉHO KEMPOVÁNÍ

Nejdřív naše zpověď: čtyři roky jsme to dělali špatně

Čtyři roky jsme jeli na powerbanky a přenosné solární panely. A čtyři roky jsme pořád dokola řešili energii. V kempu problém není — jenže my se kempům záměrně vyhýbáme. A když jste celý den na pláži a nedobíjíte, jste za pár dní v koncích. Mobily, světla, lednice, foťák — všechno žere víc, než si myslíte.

Letos jsme to konečně vyřešili pořádně: profesionální elektrický systém. Baterie LiFePO4 320 Ah, dobíjení z alternátoru přes DC-DC nabíječku (50 A — je to fofr), solární panel 140 W a měnič na 230 V. A víte co? Solární panel od té doby skoro nepotřebujeme. Alternátor stihne dobít baterii během přejezdů. Měnič máme spíš pro klid — prakticky ho nevyužíváme.

Takže naše největší rada pro nováčky zní: pokud to s cestováním autem myslíte vážně, přeskočte roky trápení a udělejte elektriku pořádně hned. My jsme se k tomu doplácali čtyři sezony.

Železné pravidlo: startovací baterie je svatá

Ať už elektriku vyřešíte jakkoli, jedno pravidlo platí vždycky: bydlení musí být oddělené od startovací baterie auta.

Autobaterie umí jediné — dát obrovský proud na pár vteřin při startu. Není stavěná na to, aby vás tři dny napájela. Když ji vybijete, nenastartujete. A stojíte někde, kde nikdo není. Na napájení vybavení ji nepoužívejte nikdy. Může se vám to příšerně vymstít.

Jakou baterii do vestavby: LiFePO4, a tady je proč

Druhá (trakční) baterie je srdce celého systému. Dnes má smysl jediná chemie: LiFePO4 (lithium-železo-fosfát). Proti klasickým olověným nebo AGM bateriím:

Využijete skoro celou kapacitu. Olověnou baterii nesmíte vybít pod polovinu, jinak ji ničíte. LiFePO4 klidně vybijete z 90 procent. Takže 100 Ah LiFePO4 reálně odpovídá zhruba 200 Ah olova — při polovině váhy.

Vydrží tisíce cyklů. Olovo stovky. Na každodenním používání dva měsíce v roce to znamená rozdíl mezi baterií na roky a baterií na dvě sezony.

Nevadí jí, když ji necháte částečně vybitou. Olovo chce být pořád plné, jinak degraduje. Lithium je v pohodě.

Je dražší na pořízení — ale přepočteno na využitelnou kapacitu a životnost vyjde levněji. Tady se šetřit nevyplatí.

Kolik Ah? Podle spotřebičů. Největší žrout je kompresorová lednice, pak nabíjení telefonů a světla. Pro víkendy stačí 100 Ah. My máme 320 Ah, protože stojíme dlouho na jednom místě — a je to klid, který se nedá popsat: prostě energii přestanete řešit.

Dobíjení: DC-DC nabíječka, která myslí za vás

Trakční baterie se k autu připojuje přes DC-DC nabíječku — nikdy natvrdo. My máme 50A model a je to naprosto dostačující pro cokoli: utáhne i kompresorovou pumpu, která nafoukne paddleboard, a bezpečně zvládne i měnič na 230 V.

Ale největší fór je v automatickém přepínání. Když jedete, táhne všechno alternátor a zároveň dobíjí baterii. V okamžiku, kdy vypnete klíček, systém se sám přepne na trakční baterii — takže lednice jede dál a nabíjet můžete, i když u auta nejste. Jde to přehazovat i ručně, ale je to nekomfortní a několikrát jsme na to zapomněli. Teď na to prostě nemusíme myslet. A startovací baterie zůstává vždycky nedotčená.

Padesát ampér znamená, že hodina jízdy nalije do baterie 50 Ah. V praxi: pokud aspoň jednou za dva dny vyrazíte na cesty, prakticky se vám nestane, že byste klesli pod 80 % baterie. Jediná krize nastává, když stojíte déle než tři dny bez dostupné elektriky — pak už musíte opravdu hospodařit.

Zažili jsme to jedinkrát: na Lefkadě v Řecku, kde jsme za 10 eur na noc stáli přímo u moře. Byla to paráda a nebýt energie, jsme tam déle. Přesně proto uvažujeme, že příště navýšíme výkon solárních panelů — abychom na takových místech mohli stát klidně týden. Nezávislost je přesně to, za co se v téhle hře platí.

Důležité: DC-DC nabíječka a silové kabely jsou zásah do elektriky auta. My jsme šli do autorizovaného servisu Citroën — chtěli jsme jistotu, že nepřijdeme o záruku a že je to udělané profesionálně. Pán kvůli tomu chudák rozebral celé auto a trvalo to týden. Poddimenzovaný kabel není úspora, je to riziko požáru.

Naše reálná čísla: kolik toho opravdu sežerete

Teorie je hezká, ale tady jsou naše skutečná čísla, ať víte, s čím počítat. Naše spotřebiče: dva mobilní telefony, tablet, notebook, elektronická cigareta a kompresorová lednice.

Největší žrout je lednice. Bere 70 W, když zrovna chladí — ale pozor, neběží nonstop. Má úsporný režim, takže kompresor naskakuje v intervalech: chvíli chladí, pak se vypne a jede jen z izolace. Reálná spotřeba je proto výrazně nižší, než by napovídalo číslo na štítku.

Dohromady to celé dělá zhruba 20 % kapacity naší 320Ah baterie denně. Takže po třech dnech, kdy solární panel nedobíjí — protože stojíme pod stromy, kde se v létě stát chce — jsme zhruba na 30, v lepším případě 35 procentech.

Vydržíme s tím zhruba čtyři dny. Ale to jen díky jednomu triku: na noc vypínáme lednici. Funguje to překvapivě dobře — zima se v ní přes noc udrží. Podmínka: musíte mít kompresorovou lednici s pořádnou izolací. A ráno ji zase zapnete.

Zloděj, o kterém nevíte: nabíječky naprázdno

A teď věc, která nás samotné překvapila: nabíječky, které zrovna nic nenabíjejí, odebírají proud taky. Divili byste se kolik.

My máme v autě pět dalších zásuvek — a ve všech je „jen tak pro jistotu" zapojená nabíječka. Každá si něco vezme, i když na ní nic nevisí. Jednotlivě je to drobnost, dohromady to znát je. Takže když šetříte energii: všechno, co zrovna nenabíjí, vypojte. Je to nejlevnější úspora, jakou v autě máte — stojí jen trochu disciplíny.

Solární panely: jaké typy existují a co čekat

Solár jsme roky považovali za základ. Dnes je pro nás doplněk. Ale pokud stojíte týden na jednom místě bez ježdění, pořád má smysl. Co byste měli vědět:

Pevný panel na střeše. Vyrábí pořád a nemusíte na něj myslet. Háček: vyrábí tam, kde stojí auto — a v létě chcete parkovat ve stínu. Panel ve stínu nevyrábí skoro nic, stačí i stín jedné větve a výkon padá dramaticky dolů.

Skládací přenosný panel. Postavíte ho na slunce, i když auto stojí ve stínu, a natáčíte ho za sluncem. Pro auto bez trvalé instalace často praktičtější volba. Nevýhoda: musíte ho hlídat a večer uklízet.

Flexibilní (ohebný) panel. Láká nízkou váhou a tím, že kopíruje střechu. Ale hůř se chladí, a přehřátý panel ztrácí výkon a stárne rychleji. Pro trvalou zátěž bychom sáhli po pevném s rámem.

Papírové watty nejsou reálné watty. Náš panel má 140 W — to je údaj pro poledne, kolmé slunce, bezmračno. Reálný celodenní průměr je výrazně nižší. Dimenzujte s rezervou.

Regulátor: MPPT, ne PWM. Připlaťte si za MPPT regulátor. Z téhož panelu dostane citelně víc energie, hlavně ráno, večer a pod mrakem — přesně tehdy, kdy o každý watt jde.

A hlavní zásada: postavte systém tak, aby fungoval i bez slunce (dobíjení za jízdy), a solár berte jako bonus, který prodlouží stání. Kdo to postaví obráceně, toho naučí první deštivý týden.

Nosič na solární panely jsem si mimochodem vyrobil sám — 3D tiskárna a pár dřevěných profilů.

Měnič na 230 V: menší téma, než si myslíte

Lákavá představa: zásuvka jako doma. Realita: skoro všechno dnes napájíte přímo z 12 V nebo přes USB-C — světla, lednici, notebooky, náš kávovar. Měnič má ztráty a žere i naprázdno.

My ho v systému máme a prakticky ho nevyužíváme. Je to spíš pojistka pro věc, kterou jsme ještě nepotkali. Pokud měnič pořizujete, vybírejte podle příkonu konkrétního spotřebiče, ne „čím větší, tím lepší".

Pojistky. Na všem. A náhradní s sebou.

Každý spotřebič a každý okruh jistěte pojistkou. My máme na pojistkách všechno — a je to věc, kterou bychom nikdy nevyškrtli. Pojistka je nejlevnější součástka v autě a jediná, která stojí mezi drobnou závadou a ohořelou kabeláží.

A teď ta ostuda: letos jsme zjistili, že máme skvěle vyřešenou elektriku na pojistkách — ale náhradní pojistky nevozíme. Ani jednu. Vypálená pojistka vám vypne třeba celé osvětlení, a bez náhradní jste nahraní. Stojí pár korun. Poučte se z naší chyby.

Startovací kabely a powerbanka, která umí nastartovat

I s oddělenou elektrikou hlídejte startovací baterii. Stačí několikrát nechat zapnutý klíček, protože jste si chtěli posvítit — zapomenete, a za pár dní máte vybito. Když na to přijdete včas, zachráníte se. Když ráno před odjezdem, máte průšvih.

Proto vozíme startovací kabely a powerbanku se startovací funkcí. Kabely jsou k ničemu, když široko daleko není druhé auto — a v divokém kempu často není. Startovací powerbanka vás z toho dostane sama. Bonus: často mívají v sobě i kompresor na pneumatiky. A ten oceníte, když po třech dnech stání zjistíte, že máte vypuštěné kolo.

ČÁST 4: LEDNICE — NEJVĚTŠÍ ŽROUT A NEJLEPŠÍ INVESTICE

Kompresorová. Žádná jiná.

Lednice je věc, která vám na dvouměsíční cestě změní život — čerstvé jídlo, studené pití, žádné každodenní shánění ledu. Ale musíte vybrat správný typ, protože na trhu jsou tři a dva z nich vám udělají radost jen v e-shopu:

Termoelektrická (autochladnička za pár stovek). Neumí chladit, umí jen „být o pár stupňů chladnější než okolí". Když má vzduch v autě 35 °C, máte v ní 20 °C — a jogurt na odpis. Do jižní Itálie nepoužitelná.

Absorpční. Tichá, ale žere hodně a špatně snáší vedro a naklonění. Pro auto nevhodná.

Kompresorová. Jediná, která chladí opravdu — klidně i mrazí — a to při rozumné spotřebě. Je dražší, ale je to jedna z položek, kde se šetření nevyplatí.

Velikost: my máme 50 litrů pro dva lidi a psa na dva měsíce — a je to akorát. Nemusíte nakupovat každý den a zároveň lednice nezabere půl auta. Pro víkendy stačí 30–40 litrů.

A jedna souvislost s elektrikou: kompresorová lednice běží nonstop, takže je to největší důvod, proč mít pořádnou baterii. Lednice + malá baterie = trápení. Lednice + 320 Ah = klid.

ČÁST 5: VODA A HYGIENA

Kolik vody reálně spotřebujete? Víc, než čekáte

Tohle je číslo, které nováčky překvapí: když jsou velká vedra a jste celý den v kempu, vypijete minimálně 5 litrů denně. Někdy i víc. Není to volba, je to nutnost — 90 procent dne trávíte venku a musíte hodně pít.

Zajímavé je, že spotřeba se dramaticky mění podle režimu cesty. Když přejíždíte, pijete mnohem míň — sedíte v klimatizovaném autě. Když stojíte, spotřeba vyletí nahoru. Počítejte s tím při plánování zásob: den v kempu vás stojí několikanásobek vody než den na cestě.

Naše sestava: velká nádrž + malý příruční barel s kohoutkem

Vozíme nádrž na 25 litrů a k tomu malý příruční barel s kohoutkem. A právě ta kombinace je to, co funguje.

Velká nádrž je zásobárna. Malý barel je pracant: má madlo, dobře se s ním manipuluje, snadno se doplňuje a máte ho pořád po ruce — na pití, vaření, opláchnutí rukou. Nemusíte kvůli každé sklenici vody tahat pětadvacetilitrovou nádrž. S touhle sestavou vydržíme klidně i týden, podle toho, kolik zrovna pijeme.

Kde vodu bereme

Pitnou vodu kupujeme většinou v supermarketu v šestilitrových barelech — k těm máme největší důvěru. Občas se poštěstí zastavit v horských serpentinách u pramene a načerpat čerstvou, ale takových příležitostí není moc a záleží, kudy zrovna jedete. Berte pramen jako bonus, ne jako plán.

A když v cizím městě hledáte, kde doplnit: v SeekBone je kompas s cíli — vyberete „pitná voda" a ukáže vám směr a vzdálenost k nejbližší. Funguje i na WC, lékárnu nebo bankomat. V uličkách, kde vás mapa točí dokola, je to rychlejší než navigace.

Tip, který vám ušetří nervy: krátká hadice na kohoutek

Tohle si zapište: kupte si krátkou gumovou hadici s nástavcem na kohoutek. Proč? Zkuste strčit pětadvacetilitrovou nádrž do umyvadla. Nedáte ji tam. A přelévat ji PET lahvemi — to fakt nechcete, věřte nám.

S hadicí naplníte nádrž z jakéhokoli kohoutku — na pumpě, v kempu, u pítka. Stojí pár korun, neváží nic a je to jedna z nejpraktičtějších věcí v celém autě.

Solární sprcha: 4 litry, které změní den

Letošní novinka a jedna z nejlepších koupí sezony: solární sprcha na 4 litry. Necháte ji přes den na slunci, večer máte teplou vodu.

K čemu to je, když spíte u moře? Přesně proto: vykoupete se v moři na odlehlém místě — opláchnete se od soli. Sedíte v termálním prameni s vápenitou vodou — opláchnete se. Sprcha tam totiž není skoro nikdy. Čtyři litry zní jako nic, ale na opláchnutí dvou lidí to stačí bohatě.

Není to vyřešená hygiena na dva měsíce — jednou za čas stejně zajedete do kempu nebo za placenou sprchou. Ale mezi tím vám tahle levná věc drží komfort, který byste od spaní na divoko nečekali.

ČÁST 6: VÝBAVA, KTEROU VOZÍME

Co všechno se vejde do malého auta? Skoro všechno

Nejraději bychom vám to vyfotili — asi byste se divili, co jsme schopni dostat do tak malého auta. V podstatě to samé, co vy do dodávky Volkswagen Transporter. Jediné, co nám chybí, je záchod. Jinak máme vše, co má správný kempař.

Zkusíme to vyjmenovat z hlavy — a upozorňujeme, že stejně na něco zapomeneme.

Venkovní obývák

Dvě rozkládací křesílka, která se rozloží i na lehátko. Skládací stoleček. Slunečník s vodním těžítkem — nádrží, kterou naplníte vodou, aby slunečník držel. A markýza vlastní výroby: plachtu jsme koupili originál Easy Camp, konzoli vyrobili na 3D tiskárně plus hliníková lišta. Pamatujete pravidlo malého auta? V autě se jen spí, žije se venku. Tohle je ten obývák.

Střešní box — a stupínek, bez kterého se do něj nedostanete

Na střeše vozíme velký aerodynamický box a je v něm opravdu hodně věcí — křesla, stoleček, paddleboard a spousta dalšího. Stál kolem 15 000 Kč, je fakt velký a nelitujeme.

Jenže je tu háček: jsme mrňaví a na střechu Berlinga nedosáhneme. Řešíme to dvěma pomocníky. Malá stolička — a pak vychytávka, kterou vřele doporučujeme: stupínek, který zaháknete za zámek dveří, stoupnete si na něj a v pohodě dosáhnete až nahoru do boxu. Velmi praktická věc.

Prodlužovací kabel + redukce na kempovou zásuvku. Zapamatujte si to.

Tohle si zapište, jestli si z celého článku máte zapamatovat jedinou věc pro kempy: v kempech bývá jiná zásuvka, než na jakou jste zvyklí. Ne klasická vidlice na 230 V, ale velký modrý tříkolík (CEE).

Když jsme vyjížděli poprvé, bylo to nemilé překvapení — stáli jsme v kempu s prodlužovákem v ruce a neměli jsme se jak připojit. Na další sezonu už jsme byli připravení: prodlužovací kabel + redukce z CEE na běžnou zásuvku. Stojí to pár korun a bez toho jste v kempu odříznutí od elektřiny.

Kapsáře na míru — a proč jsme přestali kupovat hotové

Letos jsme si nechali od švadleny ušít speciální kapsáře do auta na míru. A tady je příběh, proč.

Říkali jsme si to samé, co si teď možná říkáte vy: tohle se přece dá koupit, proč to vyrábět? Tak jsme koupili. Dva. Stály přes 5 000 korun a byly to pěkné šmejdy — nekvalitní, technicky špatně vyřešené, nedržely na skle. A hlavně: nepasovaly do auta, přestože byly deklarované přímo na Citroën Berlingo.

Jsme v tomhle puntičkáři a máme rádi věci, které fungují perfektně. Takže na míru od šikovné švadleny, která šije i batohy. Výsledek je dokonalý — a ušetřil nám v autě místo za dvě přepravky. V malém autě je to znát.

Systém přepravek a boxů

Zbytek úložného systému: dvě přepravky na oblečení a čtyři plastové boxy se šuplíky na jídlo a kuchyňské vybavení. Nuda? Možná. Ale přesně tohle je ten princip „každá věc má své místo" z kapitoly o vestavbě, převedený do praxe. Šuplík otevřete, vidíte, co máte, zavřete. Žádné přehrabování tašek.

K tomu pár boxů vytištěných na 3D tiskárně přesně do mezer, které v autě zbyly. Když máte tiskárnu, žádný prostor nepřijde nazmar.

Clony na slunce — příběh o telefonu, který málem vybouchl

Máme tendenci tyhle věci podceňovat. Už ne. Poslouchejte.

Nechali jsme jednou telefon v kastlíku v palubní desce a šli na dvouhodinový výlet. Po návratu se telefon nedal udržet v ruce, jak byl rozpálený. Museli jsme ho dát na pár minut do lednice, abychom předešli tomu, že baterie bouchne. Bylo to fakt na hraně. A klíče, které ležely v kastlíku vedle? Rozpálené tak, že pálily do dlaně.

Takže: clony na slunce jsou absolutní nutnost. A elektroniku v zaparkovaném autě na slunci nenechávejte nikdy — ani schovanou v kastlíku. Tam je totiž největší výheň.

Větrací mřížky se síťkou proti komárům

Vyrobili jsme si větrací mřížky do okýnek zadních dveří — zavřete je přímo do okna a auto dýchá i zamčené. Letos jsme je vylepšili síťkou proti komárům. Bez téhle věci už bychom nevyjeli: čerstvý vzduch celou noc a komáři zůstanou venku.

Zadní kamera místo zpětného zrcátka

Tohle je věc, bez které si už jízdu neumíme představit: zpětné zrcátko s displejem, do kterého kouká zadní kamera. Gumičkami ho přiděláme na stávající zrcátko — vypadá jako klasické zrcátko, ale ukazuje, co je za autem, i když jedete dopředu.

Proč? Když máte auto naložené po střechu, vnitřní zrcátko je nepoužitelné — vidíte v něm svoje bedny, ne silnici. Boční zrcátka na dálnici nestačí. Couvací kameru máte jen při couvání. My potřebujeme vidět dozadu pořád: při předjíždění, při najíždění na dálnici, při odbočování.

Kamera má překvapivě slušný senzor — něco vidíte i ve tmě — a lepší rozlišení i úhel záběru než zadní parkovací kamera. Máme ji přes rok, stála kolem tří až čtyř tisíc a s naloženým autem je to bezpečnostní prvek, ne hračka.

Malá kamera na hlídání — kdyby si někdo chtěl „půjčovat"

A ještě jedna kamera, tentokrát na stání: malá kamera napájená z powerbanky, která nahrává ve smyčce. V kempu ji přilepíme na magnet na karoserii auta.

Ne že bychom čekali to nejhorší. Ale kdyby náhodou měl někdo v plánu si od nás něco půjčit bez ptaní, chceme aspoň vědět kdo. Klid za pár korun.

KPZ — krabička poslední záchrany

Říkáme tomu takhle a je to jedna z nejdůležitějších věcí v autě. Máme v ní nářadí, izolepu, lepidlo, náhradní pojistky (nově!) — prostě věci, které potřebujete přesně v tu chvíli, kdy se něco pokazí a vy jste od nejbližšího obchodu čtyřicet kilometrů.

Princip je jednoduchý: pořád musíte myslet na zadní kolečka. Ne panikařit, ale mít po ruce to, čím se dá provizorně vyřešit skoro cokoli.

Kladivo. Vážně, kladivo.

Pokud používáte markýzu nebo stan, vezměte si kladivo. Přijde vám to úsměvné? Nám taky.

A přesto za námi už chodila spousta lidí s dotazem, jestli náhodou nemáme kladivo. Řeklo by se, že když jedu stanovat nebo mám markýzu, kterou musím uchytit skobami do země, tak si kladivo vezmu. A vidíte. Spousta lidí na to zapomene, nebo je to prostě nenapadne.

Bateriový kávovar — luxus, který se vyplatí

Tohle je naše oblíbená věc. Vozíme bateriový kávovar, který se nabíjí přes USB-C kabel. Na jedno nabití zvládne tři kafe a umí kapsle i mletou kávu.

My jedeme na kapsle. Nejsou drahé, nemusíte řešit mletí ani odměřování a máte různé příchutě. A co je úplně nejlepší: na palubní desce máme držák, do kterého kávovar zapadne. Je tak pořád po ruce — kdykoli si vzpomenete, dáte si kafe. Funguje to i na túře, kávovar si prostě dáte do batohu.

Levné to není. Ale pokud kávu milujete, je to skvělý kompromis. Jasně, kávu si můžete dát na pumpě a někdo to tak má rád. My ale rádi ušetříme — a hlavně: když si vzpomenu, že chci kafe, nechci ho hledat. Chci ho mít.

Myčka na nádobí

A abychom nezapomněli na výbavu, bez které nedáme ani ránu: vozíme s sebou i myčku na nádobí. Předmytí zvládá na jedničku, talíř vrací vycíděný a pracuje na granule. Jediná nevýhoda: trochu žere. Tak zvažte, jestli se vám vyplatí.

ČÁST 7: JÍDLO — NEJVĚTŠÍ POLOŽKA, NA KTERÉ SE DÁ ŠETŘIT

Nakupujte v supermarketech, ne na promenádě

Zní to banálně, ale nevěřili byste, o kolik je to levnější. Úplně stejné potraviny stojí v supermarketu zlomek toho, co v obchůdku v centru u promenády. Platí to všude, kde jsou turisti.

A stejné pravidlo platí pro suvenýry: nechoďte po hlavní promenádě. Stačí zajít o uličku vedle, směrem k periferii — a věc, která na promenádě stojí 15 eur, najednou stojí 10. Pár metrů rozdílu, třetina ceny. Je to klasická turistická past a nejvíc jsme na ni narazili v Turecku.

Vařič s grilovací deskou: restaurace za zlomek ceny

Vozíme dvouplotýnkový vařič na kartuše, který má na sobě silnou desku určenou i na grilování. Uděláte na něm ryby, steak, cokoli — a ušetříte majlant.

Počítejte s námi: v restauraci zaplatíte za steak 150 gramů klidně 600 korun. Za stejné peníze si v supermarketu koupíte půl kila. Jasně — nebude u toho sklenka vína a atmosféra restaurace. Ale pokud netrváte na tom, že tohle musíte mít každý večer, najíte se mnohem levněji a stejně dobře. Za předpokladu, že umíte aspoň trošku vařit.

A funguje to i obráceně — jako levný luxus. Kupte si čerstvé kvalitní krevety, které v obchodě stojí rozumné peníze, a udělejte si večeři, jakou byste si v restauraci dopřáli jednou za pár dní. Takhle si ji můžete dovolit mnohem častěji. A díky kompresorové lednici si čerstvé suroviny můžete dovolit kupovat do zásoby.

Do restaurace choďte — ale vybírejte chytře

Do restaurací samozřejmě chodíme taky. Jen ne každý večer — dvakrát třikrát v týdnu nám bohatě stačí. A i tady se dá vybírat chytře.

Děláme to takhle: když jdeme přes den městem, fotíme si zajímavé restaurace a jejich jídelní lístky. SeekBone si všechno uloží pod názvem restaurace a lístek rozklíčuje na text. Večer pak stačí napsat třeba „tuňák" — a aplikace vypíše restaurace, které ho mají, seřazené pod sebou i s cenami. Vyberete si tu nejlevnější a víte, kam jdete.

A protože názvy jídel bývají v cizí kuchyni docela kreativní, všechno je přeložené do češtiny. Když ani pak nevíte, co si objednáváte, aplikace vám řekne, z čeho se jídlo vaří, jaké má alergeny — a dokonce i jak vypadá. Žádné překvapení na talíři. Appka je zdarma a bez registrace, tuhle funkci jsme do ní dali přesně kvůli situacím, kdy koukáte do lístku jako do šifry.

ČÁST 8: PALIVO, PENÍZE A TANKOVÁNÍ

Dojezd 200 km neznamená dojezd 200 km

Tohle je zákeřná věc, na kterou začátečník nemá šanci přijít dopředu. Palubní počítač ukazuje dojezd 200 kilometrů a vy si řeknete: to je v pohodě, to dáme.

Jenže pak se před vámi objeví horské serpentiny. Auto, které normálně žere devět litrů, najednou bere třicet. A z dojezdu 200 kilometrů je rázem padesát.

V Itálii to většinou přežijete. Ale zkuste tohle podcenit třeba v Albánii, kde pumpy nejsou každých dvacet kilometrů, jak jste možná zvyklí — a máte opravdu velký problém. Naučte se proto plánovat: před horským úsekem dotankujte, i když byste normálně ještě jeli dál. Nádrž nad polovinou nic nestojí. Prázdná nádrž v serpentinách ano.

Mějte drobné. Vážně.

U mýtných bran se vyplatí mít hotovost a hlavně drobné. Ne každý automat vezme, co byste čekali.

A pozor na velké bankovky: s dvouseteurovkou jsme narazili skoro všude. Nikdo ji nechtěl vzít — zřejmě je to pro ně příliš rizikové. Vzali nám ji jen na jedné benzínce, kde měli čtečku pravosti bankovek. Jinde smůla. Takže si velké bankovky rozměňte doma nebo hned první den v bance.

Pumpy jen na hotovost jsou realita

Existují benzínky, kde berou pouze hotovost. Když tam přijedete s prázdnou nádrží a jen kartou, řešíte problém, který jste vůbec nemuseli mít.

Tankování je vůbec kapitola sama pro sebe. U samoobslužných stojanů ušetříte — ale první pokus bývá tak trochu hádanka, protože ovládání není nikde stejné. Počítejte s tím a nenechávejte si tankování na poslední litr.

Shrnuto: mějte hotovost, mějte drobné a mějte dost peněz na účtě.

Kde přesně se v které zemi platí mýtné, kde hotově a kde kartou a jak se dá placeným úsekům vyhnout — to jsme sepsali do průvodce zemí v SeekBone, pro každou zemi zvlášť. A výdaje za celou cestu si hlídáme v cestovní peněžence: nastavíte rozpočet a aplikace vás upozorní, když se blížíte limitu. U dvouměsíční cesty je to rozdíl mezi „tušíme" a „víme".

ČÁST 9: MAPY A NAVIGACE

Stáhněte si mapy offline. A pak si to zkontrolujte.

Tohle je základ, na který nováčci doplácejí nejvíc. Signál v horách nebo ve vnitrozemí zmizí rychleji, než čekáte.

Ale pozor na věc, kterou lidé přehlédnou: nestačí stáhnout mapy. Musíte si ověřit, že máte opravdu všechny regiony, kterými pojedete — ne jenom ten jeden, ve kterém jste zrovna byli, když jste stahování spustili. Zjistit to až v momentě, kdy jedete přes hranici regionu a mapa se rozpadne, je nepříjemné.

Přesně kvůli tomuhle jsme v SeekBone udělali stahování celé země jedním tlačítkem. Ne po kouscích, ne po regionech. Jednou kliknete a máte celou zemi v mobilu, ať vás cesta zavede kamkoli.

ČÁST 10: KOLIK TO VŠECHNO STOJÍ

Na rovinu: čísla, která vám jinde neřeknou

Tohle je část, kterou v podobných článcích nenajdete, tak si ji dovolíme říct natvrdo. Naše výbava celkem: blížíme se k 200 000 Kč. Auto nepočítáme.

Rozpad těch největších položek:

• Elektroinstalace (práce + kabely, autorizovaný servis): přes 40 000 Kč
• Vestavba (dělal jsem sám, jen materiál + CNC frézování): kolem 20 000 Kč
• Střešní box: kolem 15 000 Kč
• Baterie LiFePO4 320 Ah: kolem 12 000 Kč
• Lednice: zhruba 7 000 Kč
• DC-DC nabíječka: kolem 7 000 Kč
• Solární panely: kolem 4 000 Kč
• Markýza: plachta originál Easy Camp, konzole z 3D tiskárny + hliníková lišta
• Nosič na solární panely: 3D tiskárna a pár dřevěných profilů

Všimněte si vzoru: většinu věcí kromě elektroinstalace jsme si udělali sami. Truhlařina, 3D tiskárna, švadlena na míru. Kdybychom všechno kupovali hotové, byli bychom výrazně výš.

Vyplatí se to? Počítejte s námi: jezdíme dva měsíce v roce. Kdybychom stejnou dovolenou platili klasicky, stála by majlant. Takhle se nám investice vrací — po pěti letech budeme zhruba na nule. A auto s výbavou nám zůstává.

Jedno upřímné ale: taková investice dává smysl jen tehdy, pokud takhle jezdíte pravidelně. Pro jednu dovolenou za život se to nevyplatí. Začněte powerbankami a levnou výbavou, a až vás to chytne — a ono vás to chytne — investujte.

A teď vy

Tohle je způsob, jakým to děláme my. Neznamená to, že je nejlepší — znamená to, že jsme k němu došli za pět let a několik chyb. Čtyři roky powerbank, než jsme si přiznali, že to chce pořádnou baterii, mluví samy za sebe.

Pořád se máme co učit. Tak nám poraďte:

• Jak máte vyřešenou elektriku vy — a co byste dnes udělali jinak?
• Jakou vozíte lednici a stačí vám?
• Jak řešíte vodu a hygienu na divoko?
• Co máte v KPZ vy, co my nemáme?

Napište nám to do komentářů. Rádi se necháme inspirovat, poučit a rádi to pak i vyzkoušíme.

A jestli se chystáte na první cestu: všechno, o čem tu píšeme — plánování trasy s náklady, průvodce zemí, offline mapy, jídelní lístky i SOS karta — máte v SeekBone na jednom místě. Zdarma, bez registrace, na www.seekbone.com. Vznikla přesně na takových cestách, jako je ta vaše.