Lazio · Monti Simbruini · 70 km od Říma

Subiaco: kláštery svatého Benedikta zavěšené na skále, kde vznikl řád

Představte si stavbu, která neroste ze země, ale visí na svislé skále nad roklí — schody, kaple a chodby vyrostlé přímo do kamene. Uvnitř je jeskyně, ve které tři roky meditoval mladý muž, co měl změnit celý západní svět. A stěny? Pokryté freskami od podlahy ke stropu. Tohle je Sacro Speco u Subiaca.

Subiaco leží v horách Monti Simbruini východně od Říma, v údolí řeky Aniene. Sem se na začátku 6. století uchýlil mladý Benedikt z Nursie, aby žil jako poustevník — a právě tady položil základy benediktinského řádu, který pak po staletí utvářel kláštery, knihovny a vzdělání celé Evropy. Dnes nad městečkem stojí dva kláštery: dramatický San Benedetto (Sacro Speco) přilepený na skálu a klidnější Santa Scolastica dole v zeleni. Tenhle článek vám poradí, jak je zvládnout oba, kdy přijet a kam s autem do horského terénu.

Sacro Speco: klášter, který visí na skále

Klášter San Benedetto, kterému se říká Sacro Speco („svatá jeskyně"), je hlavní důvod, proč sem jezdit. Není to obyčejná stavba — celý komplex se drží svislé skalní stěny nad roklí, jako by ho tam někdo přilepil. Aby vznikly chodby a kaple, vytesali je rovnou do kamene, takže uvnitř stoupáte po schodech, které střídají skálu a freskovanou zeď. Místy je stěnou samotná hora.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Mladík v jeskyni, který zapálil celou Evropu

Tady ta historka. Benedikt přišel z Nursie do Říma studovat, ale velkoměsto ho odradilo. Odešel do hor a tři roky žil sám v jeskyni nad roklí — té samé, kterou dnes obklopuje klášter. Jídlo mu prý spouštěl na provaze druhý poustevník shora, protože k jeskyni se jinak nedalo dostat. Tři roky ticha, modlitby a samoty v díře ve skále.

Z téhle jeskyně vyšel člověk, který sepsal řeholi ora et labora — „modli se a pracuj" — a kolem sebe začal zakládat klášterní komunity. Z jednoho poustevníka v díře vyrostl řád, který pak po staletí opisoval knihy, pěstoval pole, učil a držel v Evropě vzdělanost přes celý středověk. Když dnes stojíte v té jeskyni, díváte se na místo, kde to celé začalo. Mimochodem: pár kilometrů odtud, v sousedním klášteře, vznikla v 15. století i první kniha vytištěná na italské půdě — Subiaco zkrátka knihy provázejí od začátku.

Fresky: kostel, který nemá prázdné místo

Vnitřek Sacro Speca je doslova pokrytý středověkými freskami — biblické výjevy, světci, scény ze života Benedikta, výjevy posledních věcí člověka. Stěny, klenby, schodiště: malba je všude, kam se podíváte, ve vrstvách z různých století. Je tu i jeden z nejstarších dochovaných portrétů, který bývá spojován se svatým Františkem z dob, kdy do Subiaca zavítal. Atmosféra je hutná, šerá, trochu mimo čas — a o to silnější.

Santa Scolastica: starší, klidnější, se třemi ambity

Kousek pod Sacro Specem leží druhý klášter, Santa Scolastica, pojmenovaný po Benediktově sestře. Je starší, rozlehlejší a klidnější — jediný z původních klášterů kolem Subiaca, který přežil staletí v provozu. Jeho srdcem jsou tři ambity (rajské dvory) z různých epoch: nejkrásnější je ten kosmatovský s tenkými, vykládanými sloupy a barevnými mozaikovými vlysy. Klid, stín a šum vody — protiklad k dramatickému Sacro Specu nad ním.

Právě v Santa Scolastice působila ona první tiskárna na italské půdě: dva němečtí tiskaři sem v 60. letech 15. století přinesli Gutenbergovo umění a vytiskli první knihy v zemi. Klášter má dodnes významnou knihovnu. Oba kláštery se dají v pohodě spojit do jednoho dopoledne — leží blízko sebe, jen mezi nimi vede kus stoupání.

Autem do Subiaca: horský terén a stoupání k bránám

Subiaco je v horách, takže počítejte se serpentinami a s tím, že ke klášterům se stoupá. Auto necháte na parkovištích pod kláštery a poslední úsek k branám jdete pěšky do kopce — hlavně k Sacro Specu je to pořádné stoupání po cestě i schodech. Není to túra, ale ani procházka po rovině; v horku a se špatnýma nohama s tím počítejte.

Cesta z Říma sem trvá kolem hodiny a vede přes hory, tedy klikatě. Zvažte radši ranní odjezd, ať máte kláštery v klidu a vrátíte se za světla. Trasu do hor i návrat si poskládáte v plánovači cesty; jestli pojedete přes dálnici, mrkněte předem na mýtné. Parkoviště a místo pro dodávku najdete v parkovací vrstvě.

Kdy přijet a s čím to spojit

Nejlíp se Subiaco navštíví dopoledne, v klidu a v chládku — kláštery jsou v horách, takže i v létě tu bývá příjemněji než dole v Římě. Mimo hlavní sezonu a o všedních dnech tu potkáte poutníky a pár návštěvníků, ne davy. Okolní hory Monti Simbruini lákají i na procházky podél řeky Aniene a k vodopádům, takže klášterní výlet se dá spojit s nadechnutím v přírodě.

Subiaco je dál od Říma než věnec Castelli Romani, ale stojí za zajížďku všem, koho zajímá středověk, fresky nebo prostě stavba na nemožném místě. Jestli budujete delší okruh po Laziu, přidejte k němu třeba Nemi nad sopečným jezerem nebo papežské Castel Gandolfo — i když leží jinde, dohromady dají krásnou mozaiku kraje kolem Říma. Jak to poskládat, vyřešíte v plánovači.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Subiaco je dvojí zážitek: dramatický Sacro Speco zavěšený na skále s jeskyní a freskami, a klidnější Santa Scolastica se třemi ambity dole v zeleni. Začněte nahoře, dokud máte síly na schody, sejděte dolů na závěr. Auto nechte na parkovišti pod kláštery, poslední kus jděte pěšky do kopce. Zahalená ramena a kolena, ztišení, ranní příjezd. A nezapomeňte, že stojíte u kolébky řádu, který formoval půl Evropy.