Veneto · Possagno · Antonio Canova

Possagno: vesnice, kde se narodil Canova a postavil si vlastní Pantheon

Pod strmým bokem Monte Grappa stojí v jedné nenápadné vesnici kostel, který vypadá, jako by si zabloudil z Říma o dva tisíce let dřív. Kulatá kupole, sloupový portikus, schody jak na antické divadlo. A pár kroků níž sál, kde stojí celá armáda bílých soch s podivnými černými tečkami v sádře. Tohle je Possagno, rodiště Antonia Canovy, jednoho z nejslavnějších sochařů, jaké Evropa měla.

Possagno se nehledá kvůli pláži ani kvůli šoufování po náměstí. Hledá se kvůli jednomu člověku, který se tu narodil jako vnuk kameníka a skončil jako sochař, kterého si přetahovali papežové i Napoleon. Tenhle průvodce ukáže, co přesně tu uvidíte (chrám podle Pantheonu i Gypsotéku s originálními sádrovými modely), proč ty černé tečky na sochách nejsou poškození, a kde necháte auto, ať se k té vesnici pod horou vůbec dostanete. Praktické údaje, které se mění každou sezonu, najdete označené k ověření.

Antonio Canova se v Possagnu narodil roku 1757. Otec, kameník, mu brzy zemřel a chlapce vychoval děda. Legenda — kterou tady uslyšíte v každé druhé verzi — říká, že malý Antonio jednou na panské hostině vymodeloval z hroudy másla lva tak dokonalého, že si ho boháč Falier všiml a poslal kluka na studia do Benátek. Jestli to bylo máslo nebo hlína, se přít nebudeme. Důležité je, co z toho kluka vyrostlo.

Trochu historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Canova se vypracoval na hvězdu evropského klasicismu. Tesal Amora a Psyché, Tří Grácie, náhrobky pro papeže i akt Napoleonovy sestry Pauliny, který tehdy způsobil pořádný skandál. Když po něm Napoleon chtěl, aby se přestěhoval do Paříže, Canova zdvořile, ale tvrdošíjně odmítal — a po pádu císařství právě on vyjednal v Paříži návrat uměleckých děl, která Francouzi pobrali po celé Itálii. Sochař jako diplomat.

Vesnici, ze které vyšel, nikdy neopustil v srdci. Z vlastních peněz tu nechal postavit obrovský chrám, sám položil základní kámen a navrhl ho jako poctu antice. Dokončení se nedožil — zemřel roku 1822 v Benátkách. Jeho tělo spočinulo právě v tomhle chrámu nad rodnou vsí. Srdce má ale uložené jinde: v honosném náhrobku v benátské bazilice Santa Maria Gloriosa dei Frari, který sám kdysi navrhl pro někoho jiného.

Tempio Canoviano: malý Pantheon nad vesnicí

Chrám, kterému se říká Tempio Canoviano, je první věc, kterou nad Possagnem uvidíte. Canova ho navrhl jako kombinaci tří antických vzorů: průčelí jako řecký Parthenón (sloupový portikus), kupole jako římský Pantheon a vnitřek na kruhovém půdorysu. Stojí na svahu, takže se k němu stoupá po dlouhém schodišti — a odměnou je výhled zpět na střechy vesnice a hřebeny Dolomit. Uvnitř je Canovův hrob a několik jeho děl.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Gypsotéka: proč mají ty bílé sochy černé tečky

Tohle je důvod, proč se do Possagna jezdí. Gypsotéka (Gypsotheca, sbírka sádrových odlitků) je sál postavený přímo vedle Canovova rodného domu, kde stojí jeho původní sádrové modely — ty, podle kterých se pak tesaly mramorové originály roztroušené dnes po muzeích světa. Stojíte tedy přímo u toho, co vyšlo z Canovových rukou, ne u kopie.

A ty černé tečky? Žádné poškození. Jsou to repère — drobné kovové hřebíčky, které sochař zatloukl do sádrového modelu, aby pak mohl tesařský bod po bodu přenést přesné proporce do mramoru. Když je v sále uvidíte, díváte se na samotnou kuchyni klasicistního sochařství. Sál sám stojí za to: světlo padá shora a po bouřce roku 1917, kdy granát zničil část sbírky, ji pečlivě složili zpátky. Moderní křídlo od architekta Carla Scarpy navíc přidalo prosklené stěny, kterými dovnitř proudí denní světlo na sochy — architektonický skvost sám o sobě.

Jak se tam dostat a kde nechat auto

Possagno leží v provincii Treviso, na úpatí Monte Grappa, zhruba mezi Bassanem del Grappa a Asolem. Nejsnáz se sem dojede autem — vlakové spojení je tu chudé a poslední úsek stejně dojíždí autobus nebo auto. Vesnice je malá a uličky pod chrámem úzké a stoupavé; nesnažte se zajet co nejblíž k portiku. Auto nechte na parkovišti pod chrámem nebo u muzea a posledních pár set metrů vyjděte pěšky — k chrámu se stejně stoupá po schodech.

Itálie není Řím: tady v centru nehrozí kamerová ZTL na každém rohu jako ve velkých městech. I tak se vyplatí mít přehled o zónách, mýtném a parkování po cestě — vrstvu mýtné a ZTL i parkovací vrstvu máte v appce po ruce. Celou zajížďku přes Bassano, Asolo a Possagno si poskládáte do trasy v plánovači cesty. A kompletní pravidla pro řízení po Itálii (rychlosti, povinná výbava, pokuty) shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Itálii.

Kdy přijet a s čím to spojit

Possagno není nikdy přecpané jako Benátky, ale do muzea se nejlíp chodí mimo polední špičku a mimo víkendová odpoledne. Jaro a podzim jsou tu nejhezčí — kopce kolem zezelenají nebo zezlátnou a výhled od chrámu vás odmění. V létě bývá horko a stoupání po schodech k portiku to umí připomenout; vodu a klobouk s sebou. Počasí na konkrétní den si pohlídejte ve vrstvě počasí.

Sama vesnice se prohlédne za půlden, takže Possagno dává největší smysl jako součást okruhu po podhůří: Asolo s hradem a výhledy je za rohem, Bassano del Grappa se svým dřevěným mostem a grappou pár kilometrů dál. Tahle trojice udělá z jednoho dne příjemný výlet podhůřím Dolomit.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Possagno je o jednom člověku a o dvou stavbách: chrám podle Pantheonu nahoře a Gypsotéka se sádrovými originály dole. Ty černé tečky na sochách nejsou škoda, ale body pro přesné tesání do mramoru. Auto nechte pod chrámem, posledních pár set metrů vyjděte pěšky. Vstupné a otevírací dobu si ověřte na sezonu. A spojte to s Asolem a Bassanem — z kameníkova vnuka a jeho vesnice pod horou pak máte parádní den v podhůří Dolomit.