Nebojte se cesty trajektem aneb jak jsme chtěli jet na Sicílii mostem, který neexistuje

Jestli už jste někdy jeli trajektem, tenhle článek vás asi nerozhodí. Já ale jel poprvé v životě. A jsem člověk, který si rád všechno pojistí předem — takže jsem si dopředu zjistil úplně všechno, co se dalo. Proháněl jsem uměláky, jak říkáme umělé inteligenci. A ne jednoho. Chtěl jsem jistotu.

Dostal jsem chaos.

Informace se rozcházely, kam jsem se podíval. Cena? Třeba 60 eur — to jsem si našel přímo na webu, protože mi jeden umělák chytře poradil, ať si lístek ideálně rezervuju nebo koupím online předem. Ještě že jsem to neudělal. Tečka. Zbytek rad byl zavádějící a obecný: hlídejte si výšku auta a podobně. Ne že by to nebyla pravda. Ale já se ptal na trajekt na Sicílii, ne na poučky do autoškoly.

Srpen, Italové a strach z davů

Nejvíc nás strašily davy. A znělo to logicky: je srpen, Italové mají prázdniny a pláže jsou narvané tak, že si na nich nemáte kam položit ručník. Nic příjemného. Představa, že přijedeme k trajektu a budeme tam hodinu stát v koloně, se mi nelíbila ani trochu. Tak jsme si vzali rady k srdci a vyjeli s velkým předstihem. Uměláci nás navíc strašili i cestou k terminálu — že nás to potáhne městem, ať si dáme pozor, a bůhví co ještě. Strávili jsme hodinu študováním trasy jak před maturitou.

A víte co? Nakonec to bylo celkem snadné

Tedy — dostat se k terminálu pro lístky. Hned při vjezdu vás zastaví, zeptají se, jestli už máte koupený lístek, a navedou vás do správného pruhu. Žádné drama. Až sem naprostá pohoda.

Nebýt jedné maličkosti: hned na začátku jsme špatně odbočili. A protože se to nikde nedalo otočit, udělali jsme si vyhlídkovou projížďku o sedm kilometrů navíc. Zazmatkovali jsme. Řídili jsme se navigací místo rozumem — a to je u přístavu, jak se ukázalo, přesně obráceně, než to má být. Ale budiž. Lístek koupený, jedeme dál.

A tady to začalo

Popojeli jsme kus dál a viděli, že se máme otočit zpátky. Ok, najíždím doleva a — jednosměrka. Proti nám. Dupnu na brzdu. Tady něco nehraje. Kudy mám jet? Jediná cesta, která vede ven, je do jednosměrky. To přece nedává smysl. Koukám vedle sebe: další auta, v nich řidiči se stejným výrazem, jaký jsem měl nejspíš já. Někdo tam tu značku prostě osadil obráceně. A protože jiná trasa nevedla, vyrazili jsme po ní všichni. Logicky. Na výběr nebylo.

Čekal jsem, že už nás pak něco navede přímo na místo. Omyl. Žádné velké vysvětlivky, nikde nic. Jen tu a tam cedule s nápisem nalodění — Imbarco, nebo něco takového. Jeli jsme podle nich čistě intuitivně a nakonec dojeli do přístavu, kde jsme se nalodili. Kdybychom si to nenastudovali předem, bloudili bychom mnohem víc. Neintuitivní až běda. Ale zvládli jsme to.

Čekali jsme vědu. Přijel přívoz

V hlavě jsme měli scénář, jak nás budou rovnat do podpalubí, měřit na výšku, dirigovat centimetr po centimetru. A víte co? Vůbec nic z toho. Představte si prostě velký přívoz. Najedou na něj auta, autobusy, cokoliv — a převezou vás pár kilometrů na druhou stranu. Hotovo.

Což by se mimochodem dalo v pohodě zvládnout i mostem. Kdyby ho postavili. A to je vlastně docela vtipné, protože ten most na Google mapách existuje — je tam krásně uložený jako místo. Prakticky ale neexistuje. Málem jsme se na to nachytali. Zachránily nás až komentáře u toho místa: „Proboha lidi, nejezděte tam, ten most neexistuje!"

Cesta trvala zhruba 20 minut. Dal jsem si svačinku, koukal na úžinu a užíval si to. Jen jedna věc mě překvapila — něco, co jsem nikdy nezažil. Motor lodi vytvářel tak silné hluboké vibrace, že když jsme mluvili, hlas nám drnčel, jako kdybyste jeli po dlažebních kostkách v Praze. Docela nepříjemné. Ale dvacet minut se dá vydržet ledacos.

Rada pro každého, kdo trajektem na Sicílii ještě nejel

No stress. Lístek si kupte v klidu u terminálu, řiďte se směrovkami s nápisem Imbarco a výšku auta neřešte — vejdete se. Je to celkem jednoduché. Jasně, teď se mi to říká, když už to mám za sebou. Než jsme vyrazili, byl jsem z toho vyklepaný jak před zkouškou. No co. Další zářez do mé zkušenosti cestovatele.

Bonus ze Sicílie: vedro jako v peci, moře jako z lednice

Teď už si Sicílii užíváme. Ale dvě věci vás tu překvapí. Zaprvé vedra — 43 stupňů je brutální nálož. A zadruhé, paradoxně, extrémně studená voda. Jestli má 15 stupňů, tak je to hodně. Opravdu jen pro silné otužilce. Zapomeňte na teplou vodu jako u Tropey, tohle je jiný level. Předpokládám, že na jihu ostrova to bude lepší — jinak se tady koupat fakt nebudu. I když... 43 stupňů je docela dobrý argument.

A jestli nechcete před cestou prohánět tři uměláky a stejně dostat tři různé odpovědi, přesně proto stavíme SeekBone: trasa, ceny, pravidla i to, kudy se v přístavu vydat — pohromadě, po ruce a i bez signálu. Ať jste příště vyklepaní míň než my.