Velký průvodce · Řecko · Peloponés

Monemvasia: město schované za skálou, kam auto nesmí a kam zmizela celá lodní posádka

Přijedete k obří skále trčící z moře, přejedete úzkou hráz — a žádné město nikde. Jen kamenná hradba a v ní jedna brána. Projdete jí, zatočíte za roh skály a teprve tam, schované před zraky světa, se před vámi rozbalí celé středověké město: dlážděné uličky, kamenné domy, kostely, kavárny s výhledem na hladinu. Monemvasia se neukazuje. Musíte za ní dojít.

Pro řidiče z Česka je Monemvasia jedna z těch zastávek, co se vryjí do paměti — leží na jihovýchodním cípu Peloponésu, dá se spojit s Mystrou i s cestou k Athénám a přespání přímo „v kastru" je zážitek sám o sobě. Háček je jediný, ale zásadní: do starého města se nesmí autem. V tomhle průvodci najdete, kde nechat vůz nebo dodávku, jak si poradit se zavazadly, kdy přijet a co ve skalním městě hledat. Čísla a praktické věci čerpáme z ověřených zdrojů; co se mění, označujeme k ověření.

Monemvasia leží v Lakonii na jihovýchodě Peloponésu. Skalní ostrov je s pevninou (vesnicí Géfyra) spojený jen úzkou silniční hrází. Samotný název to celé vystihuje: pochází z řeckého „moni emvasis", tedy jediný vstup.

Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Monemvasia vznikla ze strachu. V 6. století, když se přes Peloponés valily nájezdy, utekli místní na skálu, kterou šlo bránit jedinou branou — a kterou skoro nešlo dobýt hladem, protože měli přístav. Tak se zrodilo město, kterému Benátčané později neřekli jinak než „Gibraltar Východu". Přetahovali se o ně Byzantinci, Benátčané i Turci celá staletí, právě proto, jak nedobytné bylo.

A teď ten nejchutnější detail. Po Monemvasii se jmenuje slavné sladké víno malvazie (Malvasia, anglicky Malmsey) — Benátčané ho odsud vyváželi do celé Evropy a jméno přístavu se na něj nalepilo natrvalo. Takže až někde narazíte na „malvasii", vzpomeňte si, že jde o ozvěnu téhle skály. Z Monemvasie pochází i jeden z největších řeckých básníků 20. století, Jannis Ritsos; jeho rodný dům najdete hned u vstupu do města.

Město má dvě patra. Dolní město uvnitř hradeb je dodnes živé — bydlí se tu, jsou tu hotýlky, kavárny a kostely. Horní město na náhorní plošině nad ním je z velké části v ruinách, ale stojí tu úchvatný byzantský kostel Agia Sofia na samém okraji útesu. A pravě sem mířte za tím nejlepším výhledem.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Pozor: do města se nesmí autem

Tohle je nejdůležitější věta celého průvodce. Dolní město Monemvasie je pro auta zavřené. Hrází sice dojedete až k bráně, ale dovnitř do úzkých dlážděných uliček vůz nedostanete a ani nechcete. Vůz proto necháte před vstupem, na parkovištích podél hráze a u skály, a do města jdete pěšky. Od konce parkovacích ploch k bráně je krátká procházka. Kdo má těžké kufry, ocení, že je menší tahanice — proto si do skalního města berte spíš lehké zavazadlo a zbytek nechte v autě.

Parkování je u skály obvykle zdarma podél cesty, ale v sezoně se rychle plní a v poledne tu bývá plno. Vyplatí se přijet brzy ráno nebo k večeru a zaparkovat blíž. Plochy, jejich obsazenost i kde reálně zastavit s vyšší dodávkou prověříte v parkovací vrstvě; pravidla parkování a zón v Řecku shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Řecku.

Jak se tam dostat a kde nechat auto

Monemvasia je autem nejpohodlnější. Z Athén sem vede cesta přes Korintskou šíji a Peloponés a počítejte s delším přejezdem; blíž to máte z Mystry a Sparty, se kterými se Monemvasia krásně spojí. Na pevnině před hrází leží vesnice Géfyra se vším potřebným — obchody, restaurace, ubytování. Konkrétní časy, vzdálenosti i řecká specifika si přepočítáte v plánovači cesty.

Kdy přijít, ať vás nesmaží vedro ani davy

Skalní město je kamenné, úzké a v létě v poledne rozpálené. Nejkrásnější je Monemvasia brzy ráno, kdy jsou uličky prázdné a světlo měkké, a navečer, kdy se kameny barví do oranžova a výletníci odjedou. Jaro a podzim jsou ideální. Přes den sem v sezoně míří hodně lidí, takže přespání přímo ve městě má jednu velkou výhodu — ráno a večer ho máte skoro pro sebe. Jak bude teplo, mrkněte do vrstvy počasí.

Kde se vyspat

Tady máte dvě možnosti a obě dávají smysl. Přímo ve skalním městě jsou kamenné hotýlky s atmosférou, kterou jinde nezažijete — za cenu, že kufry dovlečete pěšky a auto necháte dole. Levnější a praktičtější je přespat ve vesnici Géfyra na pevnině, odkud je to k hrázi pár minut a kde zaparkujete bez starostí. V okolí jsou i sezonní kempy u pobřeží. Ceny a otevřenost mimo sezonu si ověřte předem. Divoké stání v autě u skály a v zástavbě nečekejte — parkoviště ano, nocleh ve voze raději v kempu. Plochy a kempy na trase si projdete v plánovači.

S dětmi a se psem: co počítat

Pro děti je Monemvasia jako velká kamenná hra na objevitele — brána, hradby, schody a moře všude kolem. Pohlídejte je u nechráněných okrajů útesů, hlavně nahoře u Agie Sofie. Pes na vodítku se po uličkách dolního města proběhne v pohodě, jen pozor na rozpálenou dlažbu v létě a vodu pro něj s sebou. Do kostelů ho nevezmete. Při výstupu nahoru zvažte, jestli to pes i děti dají — pěšina je kamenitá.

Jak to spojit do trasy po Peloponésu

Monemvasia je ideální tečka za jižní částí okruhu. Spojte ji s byzantskou Mystrou a Spartou, odkud je to nejblíž, a cestou zpět na sever zaberte ještě hvězdy Argolidy — Mykény, divadlo v Epidauru a benátské Nafplio. Celý okruh i s mýtným a parkováním poskládáte v plánovači; širší trasu rozebírá průvodce Peloponés autem.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Monemvasia je město, které se musí zasloužit — auto necháte u hráze a jdete pěšky bránou za skálu, kde se teprve objeví. Berte lehké zavazadlo, pevné boty a vodu. Nezůstávejte jen dole na kafi: vyjděte nahoru k Agii Sofii za výhledem na konec světa. Přijďte brzy ráno nebo navečer, ať máte uličky pro sebe, a nejlíp tu rovnou přespěte. A vzpomeňte si u sklenky malvazie, odkud to víno vlastně má jméno.