Marche a Abruzzo: hrad nad oblaky, jeskyně jako katedrála a bílé útesy Conera
Mezi Toskánskem a italským jihem leží dva kraje, které se na pohlednicích objevují jen výjimečně — a přesně proto stojí za objevení. Marche a Abruzzo nemají davy ani fronty, zato mají nejvyšší hrad Apenin, jednu z největších jeskyní Evropy a pobřeží, kde se bílé vápencové útesy lámou rovnou do tyrkysového Jadranu.
Tenhle průvodce se dívá na to, co tu potřebujete vědět nejvíc: kde nechat auto pod horským hradem, proč si i v srpnu vzít do jeskyně bundu, kolik stojí vstupy a kdy přijet, abyste nejkrásnější místa měli skoro pro sebe. Všechno z ověřené databáze míst.
Obě oblasti spojuje jedno: hory tu chodí až k moři. Páteří Abruzza je masiv Gran Sasso s nejvyšším vrcholem Apenin (Corno Grande, 2912 m) a s náhorní plošinou Campo Imperatore, které se pro nehostinnou krásu přezdívá „malý Tibet". Marche zase končí jediným skutečným útesem na celém jadranském pobřeží Itálie — horou Conero. Mezi tím se vrší středověké hrady, římské oblouky a podzemní katedrály z krápníků. Je to Itálie bez nablýskaných výkladů, o to opravdovější.
Rocca Calascio: nejvýše položený hrad Apenin, kde se točily filmy
Rocca Calascio stojí v nadmořské výšce 1460 metrů a je jednou z nejvýše položených pevností v celé Itálii i Evropě. Začínala v 10. století jako osamělá strážní věž, ze které se kouřovými signály hlídal kraj proti nájezdníkům. Ve 14. století ji rod Piccolomini rozšířil do dnešní podoby — mohutný hranol obklopený čtyřmi okrouhlými baštami. Ty kulaté věže nejsou náhoda: po ničivém zemětřesení roku 1461, které pobořilo velkou část Abruzza, je přestavěli do oblého tvaru, aby lépe odolávaly otřesům i dělostřelbě.
Pod hradem leží téměř opuštěná stejnojmenná vesnička a o kus níž stojí drobný osmiboký kostelík Santa Maria della Pietà — podle pověsti vystavěný na poděkování za vítězství místních nad bandou lupičů. Celý ten výjev — kamenná pevnost na holém hřebeni, pod ní rozvaliny a v dáli štíty Gran Sassa — je tak filmový, že si ho filmaři nemohli nechat ujít. Točila se tu romantická fantasy Lady Hawke (1985), záběry do Jména růže (1986) podle Umberta Eca i hollywoodský The American s Georgem Clooneym (2010). Když dorazíte za svítání nebo k večeru, kdy se kameny barví do oranžova a vítr je jediný zvuk kolem, pochopíte proč.



Rocca Calascio
Hradní ruina je volně přístupná, bez vstupného a bez závory — je to otevřené místo v horách, ne muzeum. Autem nahoru nevjedete: zaparkujte na záchytných plochách pod vesnicí Calascio (část placená v sezoně) a vystoupejte posledních ~20 minut pěšky po kamenité stezce. Žádný stín, žádný bufet nahoře — vodu a pevné boty s sebou. Ráno a podvečer je tu nejhezčí světlo a nejmíň lidí.
I v létě je nahoře o poznání chladněji a větrno; počasí se mění rychle. V 1460 metrech slunce pálí silněji, než čekáte — klobouk, voda a vrstva navíc do batohu. Stezka je kamenitá a nezpevněná, v sandálech to nebude příjemné. Po dešti bývají kameny kluzké.
Grotte di Frasassi: podzemní sál, do kterého by se vešla katedrála
O kousek dál, už v kraji Marche, se zem doslova otevírá. Grotte di Frasassi jsou jedním z největších a nejkrásnějších jeskynních systémů Evropy — a přitom je člověk objevil teprve nedávno. V září 1971 sem sestoupila skupina speleologů z místního horského klubu a v temnotě narazila na obří prázdný prostor. Dostal jméno Abisso Ancona a jeho rozměry berou dech: je tak velký, že by se do něj vešla milánská katedrála i s věží. Když se v něm rozsvítí, vypadá to jako podzemní chrám, který nikdo nepostavil.
Prohlídková trasa vede asi 1,5 kilometru sálem za sálem, kolem krápníků vysokých jako domy, jezírek s nehybnou hladinou a útvarů, kterým průvodci dali jména jako Obři, Svíčky nebo Niagara — kamenný vodopád, který vznikal statisíce let. Teplota v podzemí drží stálých zhruba 14 °C po celý rok, takže i ve čtyřicetistupňovém srpnovém vedru se za vchodem rázem ocitnete v příjemném chladu — a po hodině v něm oceníte mikinu. Nad jeskyněmi, v dramatické soutěsce Gola di Frasassi, navíc visí ve skále neoklasicistní svatyně Tempio del Valadier — kostelík zabudovaný přímo do převisu útesu, vystavěný z popudu papeže Lva XII., který pocházel z okolí.


Grotte di Frasassi
Vstup jen s průvodcem, prohlídka trvá ~1 h 15 min (cca 1,5 km, mírné stoupání, schody). Vstupné kolem 18 € (snížené pro děti), v sezoně a o víkendech rezervujte předem — kapacita je omezená. Parkoviště je u návštěvnického centra v Genze, odtud kyvadlový spoj ke vchodu. Uvnitř stálých ~14 °C: vezměte si bundu i v létě. Jeskyně nejsou vhodné pro kočárek; pes dovnitř nesmí.
K jeskyním patří i kaňon Gola di Frasassi a skalní svatyně Tempio del Valadier nad ním — krátká procházka navíc, která z výletu udělá celé dopoledne. V chladu jeskyně se dobře schováte před polední výhní; horké odpoledne pak nechte na stín soutěsky nebo na cestu k moři.
Ancona a Conero: řecký přístav, románská katedrála a útesy do moře
Hlavní město kraje Marche, Ancona, je velký jadranský přístav s nečekaně dávným původem. Založili ho kolem roku 387 př. n. l. řečtí osadníci ze sicilských Syrakus, kteří prchali před tyranem Dionýsiem. Jméno vzniklo z řeckého ankón, „loket" — přesně tak je totiž zahnutý skalní ostroh, na kterém město leží a který přístavu odpradávna dává závětří. Římané přístav rozšířili za císaře Trajána a na jeho počest tu na molu postavili štíhlý mramorový Trajánův oblouk (Arco di Traiano), který stojí dodnes.
Nad městem, na vrcholu Monte Guasco, se tyčí katedrála San Ciriaco — jedna z nejkrásnějších románsko-byzantských staveb střední Itálie. Stojí na místě, kde stál ve starověku chrám bohyně Venuše, a snoubí se v ní románský půdorys s byzantskou kupolí a gotickým portálem nesovaným kamennými lvy. Pár kilometrů jižně se pak pobřeží mění v jediný skutečný útes na celém jadranském pobřeží Itálie: horu Conero, jejíž bílé vápencové stěny padají rovnou do průzračného moře. Pod nimi se schovávají pláže jako Portonovo, Mezzavalle nebo skrytá Due Sorelle („Dvě sestry"), ke které se dostanete jen lodí. Je to elegantní rozloučení s Itálií — a shodou okolností i místo, odkud z Ancony vyplouvají trajekty přes Jadran do Chorvatska a Řecka.


Ancona — San Ciriaco a Trajánův oblouk
Vstup do katedrály San Ciriaco je zdarma (příspěvek vítán), otevřeno přes poledne bývá zavřeno — počítejte s dopolednem nebo podvečerem. Historické centrum a přístav mají placené zóny a částečnou ZTL; auto nechte na záchytných parkovištích a k oblouku i nahoru ke katedrále dojděte pěšky (k San Ciriaco vede stoupání). Na pláže pod Conerem (Portonovo) jezdí v létě kyvadlová doprava — parkování dole bývá rychle plné.
Vstupy a praktické minimum
Pobřeží Conera je nejhezčí v červnu a září, kdy je moře teplé, ale pláže nejsou přeplněné; vrchol o Ferragostu (15. 8.) znamená plná parkoviště. Hory Abruzza si naopak žádají stabilní počasí — Rocca Calascio za mlhy ztrácí kouzlo. Ideál je kombinovat: dopoledne chladná jeskyně nebo hory, odpoledne moře.
Marche a Abruzzo jsou Itálie pro ty, kdo už viděli Řím i Toskánsko a chtějí něco, co ještě nestihla objevit fronta. Dejte jim dva tři dny — hrad nad oblaky, podzemní katedrálu a útes nad tyrkysovým mořem vám vrátí v plné parádě a beze spěchu.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci