Ligurie autem a vlakem: Cinque Terre, Portofino a námořní Janov
Ligurie je úzký pruh souše vmáčknutý mezi hory a moře — místo, kde Apeniny spadají tak prudce do vln, že na rovinu nezbylo skoro nic a lidé museli krajinu doslova přemluvit, aby je uživila. Výsledkem jsou barevné vesnice nalepené na útesech, terasované vinice držené stovkami kilometrů suchých zídek a moře, které ve fotkách vypadá nepravdivě modře. A ono je.
A hned na začátku to nejdůležitější: do Cinque Terre se autem nejezdí. Vážně. Pět slavných vesnic spojuje pobřežní železnice a strmá stezka, silnice tam buď nevedou, nebo končí u nacpaných parkovišť za absurdní peníze. Nejlepší je zaparkovat na okraji, koupit denní jízdenku a pohybovat se vlakem — a teprve pak Ligurie dává smysl.
Než ale vyrazíme mezi barevné domky, je dobré rozumět tomu, čím Ligurie po staletí žila: mořem a obchodem. Její hlavní město Janov bylo jednou ze čtyř velkých námořních republik a po staletí úhlavním sokem Benátek — měla kolonie po celém Středomoří, vlastní banku, která financovala krále, a flotilu, která ovládala obchodní trasy. Z téhle úzké, neúrodné země se rodili námořníci, kupci a dobrodruzi — včetně jednoho jménem Kryštof Kolumbus. A když nebyli na moři, vymýšleli, jak z mála udělat hostinu: bazalkové pesto, focacciu, na kterou stačí mouka, olej a sůl, drobné nudličky trofie. Chudá kuchyně, kterou dnes jí celý svět.
Cinque Terre: pět vesnic, které objevíte z vlaku, ne z volantu
Cinque Terre — „pět zemí" — je pětice rybářských vesnic přilepených na nejstrmějším kusu ligurského pobřeží: Monterosso, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. Po staletí byly tak odříznuté od světa, že se k nim dalo dostat jen po moři nebo pěšky po kamenných pěšinách. Teprve železnice z 19. století, vyhloubená převážně v tunelech přímo ve skále, je propojila se zbytkem Itálie. Dnes celý úsek chrání UNESCO i národní park — a v sezoně sem proudí takové davy, že vesnice zavádějí limity návštěvníků.
To, co dělá tahle místa neuvěřitelnými, ale nejsou jen barevné domky. Jsou to terasy. Celé svahy nad vesnicemi jsou rozparcelované do úzkých stupňů držených suchými kamennými zídkami — postavenými ručně, kámen po kameni, bez malty. Odhaduje se, že kdyby se všechny ligurské zídky natáhly za sebe, daly by se srovnat délkou i objemem práce s Velkou čínskou zdí. Na těchto terasách dozrává réva pro suché bílé víno a hlavně pro sladké Sciacchetrà, likérové víno z hrozinkovaných hroznů, kterého se vyrobí tak málo, že je dražší než leckteré šampaňské.
Vernazza a Manarola jsou dvě nejfotografovanější vesnice celé Itálie — barevné fasády naskládané kolem maličkého přístavu, věž starého opevnění, lodě vytažené na rampu. Není náhoda, že právě tyhle dva záběry znáte z plakátů. Manarola se nejlépe vyfotí z hřbitovní cesty směrem k Cornigli při západu slunce, kdy se domky rozsvítí do oranžova; Vernazza zas shora ze stezky Sentiero Azzurro nebo z vyhlídky u kostela.
Vesnice spojuje proslulá Sentiero Azzurro — Modrá stezka — pobřežní pěšina s výhledy, za kterou se platí (je součást parku). Pozor: nejslavnější a nejlehčí úsek Via dell'Amore mezi Riomaggiore a Manarolou bývá léta zavřený kvůli sesuvům a postupně se rekonstruuje; ostatní úseky jsou plnohodnotné horské stezky se schody a převýšením, ne nedělní procházka. Kdo nechce šlapat, jezdí vlakem — mezi vesnicemi jede každých pár minut a tunelem trvá cesta sotva dvě tři minuty.
Místo placení po jednotlivých vlacích si kup Cinque Terre Treno Card: zahrnuje neomezené vlaky mezi La Spezia a všemi pěti vesnicemi i Levantem, vstup na Sentiero Azzurro a WC na nádražích. Denní cena se v hlavní sezoně pohybuje kolem 19–33 € (dle dne), levnější mimo sezonu. Pes ve vlaku jede s náhubkem nebo v tašce. S autem do vesnic nejezdi — silnice tam prakticky nevedou a parkoviště nad obcemi jsou drahá a plná.
Manarola: nejbarevnější pohlednice Itálie
Manarola je možná nejstarší z pěti vesnic a rozhodně ta nejfotogeničtější. Domky se valí dolů po skále k miniaturnímu přístavu vytesanému do kamene, kde rybáři dodnes spouštějí lodě do vody po betonové rampě. Nahoře nad vesnicí se táhnou vinice, dolů k moři klesá hlavní ulička lemovaná restauracemi. V prosinci sem navíc místní instalují obří betlém z recyklovaných materiálů, rozsvícený po celém svahu — největší na světě.
Manarola (C5 #4)
Vesnice je pěší zóna, autem nepřístupná — přijeď vlakem (zastávka přímo v obci). Vstup do vesnice zdarma; nejlepší foto z hřbitovní cesty (Punta Bonfiglio) k západu slunce. Koupání ze skal v přístavu, ne na písku. Pes na vodítku po vesnici v pohodě, do restaurací dle provozovatele. V létě sem v poledne dorazí davy z výletních lodí — buď tu po ránu nebo k večeru.
Vernazza: jediný přírodní přístav pětky
Vernazza bývá označovaná za nejkrásnější z pěti — a má pro to argument: jako jediná má skutečný přírodní přístav s maličkou plážičkou a náměstíčkem otevřeným k moři. Nad vesnicí stojí pozůstatky hradu Doria s válcovou věží, ze které se kdysi vyhlíželi saracénští piráti. Právě nájezdy pirátů jsou důvod, proč jsou vesnice tak namačkané a obrácené spíš dovnitř než k moři — bezpečí bylo přednější než výhled.
Vernazza také v roce 2011 zažila katastrofu, na kterou tu nezapomněli: bleskové povodně po extrémních deštích zaplavily hlavní ulici bahnem do výše několika metrů a vesnici málem smetly. Obyvatelé ji ručně vykopali a obnovili — a dnes na zdech ještě najdete cedulky s ryskou, kam až sahala voda. Je to připomínka, jak křehká je rovnováha mezi mořem, horami a lidmi na tomhle pobřeží.
Vernazza (C5 #2)
Pěší zóna, dostupná vlakem nebo po Sentiero Azzurro. Vstup do obce zdarma, hrad Doria symbolické vstupné (~1,50 €). Maličká pláž a koupání přímo v přístavu. Nejlepší panorama z vyhlídky na stezce směrem k Cornigli. Restaurace u moře v podvečer plné — rezervuj, nebo přijď dřív. Pes na vodítku po vesnici i na promenádě ano.
Monterosso a Corniglia: písek na jedné straně, ticho na druhé
Monterosso al Mare je největší a nejméně „svislá" z pětky — jako jediná má pořádnou písčitou pláž s vyhlášenými řadami slunečníků a rozdělená je na staré a nové město. Nad zátokou bdí klášter kapucínů a po pláži se dá pohodlně chodit, což z Monterossa dělá nejpřístupnější vesnici pro rodiny i pro ty, kdo nechtějí jen šlapat schody. Tady se taky pěstuje proslulé sardelové (anchois) rybaření a citrony, ze kterých je místní likér.
Pravý opak je Corniglia — jediná vesnice, která nesedí u moře, ale vysoko na skalním ostrohu sto metrů nad vlnami. Od nádraží k ní vede 382 schodů (nebo autobusík), a možná právě proto je nejtišší a nejautentičtější z pětky. Žádný přístav, žádné lodě — jen vinice, úzké uličky a vyhlídková terasa Santa Maria, ze které dohlédnete na celé pobřeží naráz. Kdo chce Cinque Terre bez tlačenice, jde sem.
Monterosso al Mare (C5 #1)
Nejdostupnější vesnice — písečná pláž, ploché staré i nové město, dostupná vlakem (i autem s parkovišti na okraji, ale draho). Pláž zčásti placená (lehátka), zčásti volná. Vstup do obce zdarma. Ideální základna pro rodiny. Pozor: část pláže má v sezoně zákaz psů, volné psí úseky bývají na okrajích — ověř na místě podle cedulí.
Corniglia (C5 #3)
Jediná vesnice vysoko na skále, ne u moře — od nádraží 382 schodů nebo místní autobusík (jízdné v Cinque Terre Card). Nejtišší a nejautentičtější z pětky, bez přístavu. Vyhlídková terasa Santa Maria s výhledem na celé pobřeží. Vstup zdarma. Vodu pro psa noste s sebou — k moři to odsud není a v létě je tu na slunci horko.
Portofino: rybářská víska, ze které se stal symbol luxusu
Kus na sever, na výběžku Monte di Portofino, leží Portofino — podkova pastelových domů kolem maličkého přístavu, dnes synonymum jachet, celebrit a cen, ze kterých přechází zrak. Jenže ještě před sto lety to byla obyčejná rybářská vesnička, jejíž jméno prý pochází z latinského Portus Delphini, „přístav delfínů". Teprve ve 20. století ji objevili umělci, aristokrati a později Hollywood — a z bezvýznamné zátoky se stala jedna z nejdražších adres Evropy.
Samotná vesnička je překvapivě maličká — pár desítek domů kolem náměstíčka Piazzetta. Nahoru ke kostelu San Giorgio a hradu Castello Brown vede příjemná stezka s nejlepšími výhledy na celý záliv (a je zdarma — což se o ničem jiném v Portofinu říct nedá). Chytrý trik: nech auto i peněženku v sousedním Santa Margherita Ligure a do Portofina dojeď lodí nebo autobusem. Silnice na poloostrov je úzká, klikatá, s placeným a věčně plným parkovištěm — autem utrpení.
Portofino
Vesnička je veřejná a zdarma, ale parkoviště je drahé (klidně přes 5 €/hod) a v sezoně plné — přijeď lodí nebo busem ze Santa Margherita Ligure. Stezka ke kostelu San Giorgio a hradu Castello Brown zdarma, nejlepší výhledy. Úzká klikatá silnice — autem raději vůbec nejezdi až dolů, nech ho vně. Pes na vodítku po vesnici i po stezce v pohodě.
Camogli: barevné fasády, které se malovaly pro rybáře
Pár kilometrů od Portofina, ale o světelné roky dál cenově i náladou, leží Camogli — jeden z nejmilejších objevů celé Ligurie. Vysoké, úzké domy s pestrobarevnými fasádami stojí v řadě přímo nad oblázkovou pláží a tvoří tu nejautentičtější verzi „barevné ligurské vesnice", jakou si umíte představit — jen bez davů a bez jachet. Říká se, že fasády se malovaly tak křiklavě úmyslně: aby rybáři poznali svůj dům z dálky na moři. A k tomu prý sloužily i falešné okenice a římsy malované na hladké zdi — chudší verze štukové výzdoby, namalovaná štětcem.
Jméno Camogli prý znamená „dům manželek" (casa delle mogli) — protože muži byli věčně na moři a vesnici držely ženy. Dodnes se tu na druhou květnovou neděli koná Sagra del Pesce, slavnost ryb, kdy se na náměstí smaží sardinky na obří pánvi o průměru přes čtyři metry a rozdávají zdarma. Camogli je důkaz, že nejlepší zážitky v Ligurii nestojí na seznamu „must-see" — stačí sednout si na oblázky a koukat, jak se domy zrcadlí ve vodě.
Camogli
Autentičtější a levnější alternativa k Portofinu. Oblázková pláž, barevné domy, klidná atmosféra. Vstup zdarma. Centrum je z velké části pěší / ZTL — parkuj na placených plochách nad obcí a sejdi dolů, nebo přijeď vlakem (zastávka nad městem). Pláž zčásti volná, v sezoně psi na hlavní pláži omezeni — klidnější úseky bývají tolerantnější, ověř podle cedulí.
Janov: největší historické centrum Evropy a rodiště Kolumba
Ligurie nejsou jen pohlednicové vesnice. Jejím srdcem je Janov (Genova) — město, které bylo po staletí jednou z nejmocnějších námořních republik světa a úhlavním sokem Benátek. Janovští kupci financovali války, půjčovali králům a jejich banka Casa di San Giorgio patřila k nejstarším na světě. Bohatství, které z obchodu plynulo, si nechávali stavět do paláců tak okázalých, že se podle nich pojmenovala celá ulice: Strade Nuove a paláce Rolli, dnes zapsané v UNESCO. Šlo o systém reprezentačních domů, ve kterých se losem (rollo = seznam) ubytovávaly důležité návštěvy města — Janov neměl královský palác, tak nóbl hosty hostili boháči ve svých rezidencích.
Janov se chlubí jedním z největších dochovaných historických center Evropy — labyrintem úzkých uliček zvaných caruggi, tak temných a sevřených, že do nich slunce zaleze sotva na pár hodin denně. Tady se narodil Kryštof Kolumbus (dům, který se za jeho rodný vydává, stojí u středověké brány Porta Soprana) a odsud vyplouvaly lodě, které z Janova udělaly bránu mezi Středomořím a celým světem. Dnes je u starého přístavu, přestavěného architektem Renzem Pianem, jedno z největších akvárií v Evropě — s žraloky, delfíny i tučňáky, ideální záchrana deštivého dne nebo programu pro děti.
Janov je ovšem pro řidiče výzva: husté město, kopce, jednosměrky a rozsáhlá ZTL. Nejlepší je nechat auto na záchytném parkovišti na okraji a dovnitř metrem nebo pěšky — historické jádro se stejně dá projít jen po svých.
Janov (Genova) — staré město a Rolli
Procházka uličkami caruggi a palácem Rolli zdarma (vstupy do jednotlivých paláců a muzeí placené, ~5–9 €). Akvárium ~30 € (děti levněji), rezervuj online, ve špičce fronty. Centrum má rozsáhlou ZTL — parkuj na záchytných parkovištích na okraji a dovnitř pěšky / metrem. Pes do akvária a muzeí ne, po městě na vodítku ano.
Portovenere, Lerici a Tellaro: záliv básníků na jižním konci
Na opačném, jižním konci ligurského pobřeží, za La Spezií, leží Golfo dei Poeti — Záliv básníků. Jméno dostal podle romantiků, kteří sem jezdili hledat inspiraci: Lord Byron tu prý plaval přes celý záliv a Percy Bysshe Shelley se nedaleko utopil při ztroskotání lodi. Korunou zálivu je Portovenere — řada vysokých barevných domů sevřená v hradbách, nad kterou trůní hrad Doria, a na samé špici skály gotický kostel San Pietro z černo-bílého pruhovaného mramoru, vyrostlý z útesu nad mořem. Pod ním je jeskyně, které se říká Byronova.
Naproti přes záliv leží Lerici s mohutným hradem nad přístavem a sousední Tellaro, drobná růžovo-okrová víska nalepená na skále, kterou turistika skoro minula. Legenda vypráví, že kdysi v noci přiráželi piráti a obyvatele před nimi zachránila chobotnice, která se zachytila provazu od zvonu a rozhoukala poplach. Tellaro je přesně to místo, kde Ligurie ukazuje svou tichou tvář — uličky končící schody do moře, kočky na zápraží a žádný program. Jen sednout a být.
Portovenere
Opevněná vesnice na jižním konci zálivu, s kostelem San Pietro na skále a hradem Doria. Vstup do obce zdarma, hrad placený (~5 €). Parkoviště na okraji obce (placené), centrum z velké části pěší — parkuj nad obcí a sejdi pěšky. Lodní spojení do Cinque Terre i na ostrov Palmaria. Koupání ze skal. Pes na vodítku po obci ano.
Tellaro
Drobná, turisticky skoro nedotčená víska na skále u Lerici — růžovo-okrové domky, uličky končící v moři, kostel přímo nad vlnami. Vstup zdarma. Centrum je pěší a velmi úzké — auto nech na parkovišti nad obcí a sejdi pěšky (sem dolů autem vůbec nejezdi). Žádný velký program, ideál na klidný podvečer. Pes na vodítku po vesnici ano.
Ligurie — co vás dostane
Cinque Terre i Portofino jsou v červenci a srpnu přetížené — výletní lodě v Janově vyklápějí davy, které se přesouvají do vesnic, a v poledne se v uličkách Manaroly nedá hnout. Ideál je konec května, červen nebo září: moře už/ještě teplé, stezky průchodné a vesnice dýchatelné. Pláží je v Ligurii málo a bývají oblázkové či placené — kdo chce s psem na písek, ať počítá s omezeními a hledá volné okrajové úseky.
Ligurie je odměna pro toho, kdo se vzdá volantu a svěří se vlaku, lodi a vlastním nohám. Nechte auto zaparkované, kupte si jízdenku a vydejte se za barevnými domky, pestem a mořem, na jehož modř fakt není české slovo. Vrátí vám to i s úroky.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci