Lazio a Umbrie autem: umírající město Civita, Orvieto a vodopád Marmore
Mezi Toskánskem a Neapolí leží kraj, kterým většina lidí jen prosviští po dálnici cestou do Říma. A přitom právě tady, kde se Lazio dotýká „zeleného srdce Itálie" Umbrie, najdete město, které pomalu padá do propasti, gotickou katedrálu se zlatou fasádou, vodopád postavený starými Římany a zahrady se stovkami fontán.
Právě na to se tenhle průvodce dívá: co se do běžných průvodců nevejde. Kde nechat auto, aby vám nepřišla pokuta z ostře hlídaných ZTL zón, kde nejlíp zaparkovat vně center, kde smí pes a v kolik ráno vyrazit, abyste nejkrásnější místa měli skoro pro sebe.
Než vyrazíte, jedna věc: tohle je doslova kolébka Evropy. Dávno před Římem tu vládli Etruskové — záhadný národ, který tesal města i hrobky do měkké sopečné horniny tufa a jehož jazyk dodnes pořádně neumíme přečíst. Po nich přišel Řím a z téhle krajiny si udělal spižírnu i letní rezidenci. Umbrie pak dala světu sv. Františka z Assisi. Celé Lazio i Umbrie se čtou jako vrstvená kniha — etruská, římská, středověká, papežská — ke které většina turistů ani neotevře obálku.
Civita di Bagnoregio: město, které pomalu padá do propasti
Civitě se přezdívá la città che muore — „město, které umírá". A není to romantická nadsázka. Sedí na osamělém ostrohu z měkkého tufu uprostřed eroze zvané calanchi, hluboké rokle ji ze všech stran ukrajují a okraje skály se kus po kusu drolí do údolí. Domy na hranách postupně padají dolů. Etruskové tu založili osadu už před dvěma a půl tisíci lety a vytesali do skály odvodňovací kanály; jenže právě měkký tuf, který jim dal stavební materiál, je dnes Civitě osudný.
Spojení s okolním světem je jediné: úzká betonová lávka pro pěší, strmě stoupající přes propast. Žádné auto, žádný autobus, žádné zásobování jinak než na ručním vozíku. Trvalých obyvatel zbývá hrstka — v zimě se počet někdy počítá na jednotky. Vejdete kamennou bránou, kterou tesali už Etruskové, a ocitnete se v městě, kde čas přestal hrát roli: prázdné uličky, kočky na zídkách, kořeny fíkovníků prorůstající tuf a ticho, ze kterého běhá mráz po zádech.
_-_Panorama.jpg?width=1280)
Civita di Bagnoregio
Do Civity vede jen pěší lávka — autem nikdy. Zaparkujte v Bagnoregiu na záchytných plochách (placené, ~1–2 €/h), odkud je to k lávce ~10 minut pěšky; do historického jádra Bagnoregia autem nejezděte (ZTL). Vstup na lávku/do města se platí (~5 € v sezoně) — výjimečný případ, kdy se za vstup do obce platí, peníze jdou na zpevňování skály. Choďte brzy ráno nebo k večeru, přes den se lávka plní. Lávka je strmá a vyšlapaná — pes na vodítku ano, kočárek/vozík obtížně.
Orvieto: zlatá katedrála na tufové skále a labyrint pod městem
Pár kilometrů severně, už v Umbrii, se nad rovinou tyčí Orvieto — celé město posazené na plochém vrcholu obří tufové skály, jako koláč na podnose. Zdálky vypadá jako přírodní pevnost a přesně tak fungovalo: bylo jedním z nejmocnějších etruských měst a později útočištěm papežů, když se v Římě dělo něco nebezpečného. Vyjedete nahoru a první, co vám vyrazí dech, je Duomo.
Katedrála v Orvietu má jednu z nejkrásnějších fasád v celé Itálii — gotickou změť mramoru, soch a hlavně zlatých mozaik, které se na slunci rozzáří, jako by celé průčelí hořelo. Stavělo se přes tři století a uvnitř na vás čeká kaple San Brizio s freskami Luky Signorelliho, na kterých se prý učil i Michelangelo. Pod nohama přitom máte celý druhý svět: skála je provrtaná stovkami etruských jeskyní, studní a chodeb, kterými se dá projít s průvodcem. A nejslavnější z nich je Pozzo di San Patrizio — geniální studna z 16. století se dvěma šroubovicovými schodišti nad sebou tak, že se nosiči vody s osly nikdy nepotkali.
Orvieto
S autem do centra nahoru nejezděte — historické jádro je ZTL a uličky jsou úzké. Ideál je nechat auto dole u nádraží na parkovišti Campo della Fiera a vyjet nahoru pozemní lanovkou (funicolare) nebo výtahem. Vstup do Duoma ~5 € (kombi se Signorelliho kaplí), Pozzo di San Patrizio ~5 €, podzemní jeskyně s prohlídkou ~7 €. Katedrála zvenčí a procházka městem zdarma. Pes po městě na vodítku ano, do kostela a studny ne.
Cascata delle Marmore: nejvyšší vodopád, který postavili Římané
Pár desítek kilometrů na východ čeká jeden z nejpřekvapivějších divů Itálie. Cascata delle Marmore padá ze 165 metrů ve třech mohutných stupních a je jedním z nejvyšších vodopádů Evropy — jenže není přírodní. Vytvořili ho staří Římané už roku 271 př. n. l., když konzul Manius Curius Dentatus nechal prokopat kanál a svést bažinatou řeku Velino přes útes do údolí řeky Nera. Odvodnili tím nezdravé močály a vznikl umělý vodopád, který funguje dodnes.
Háček: voda dnes z velké části pohání hydroelektrárnu, takže vodopád se „pouští" jen v daných hodinách. Před otevřením stavidel zazní siréna a pak se z mírného pramínku během pár minut stane burácející bílá lavina, nad kterou se ve slunci klene duha. Vede sem síť stezek s vyhlídkami v různých výškách — i tunel přímo za vodní clonu. Počítejte s tím, že u spodních vyhlídek zmoknete; je to součást zážitku.
_-_The_Marble_Falls,_Terni_-_PD.29-1997_-_Fitzwilliam_Museum.jpg?width=1280)
Cascata delle Marmore
Vstup do parku ~10 € (snížené levněji, malé děti zdarma). KLÍČOVÉ: vodopád teče jen v určených hodinách — časy puštění vody si ověřte předem na webu parku, mimo ně teče jen slabě. Dvě vstupní brány (Belvedere Inferiore a Superiore), velká parkoviště u obou. Stezky jsou strmé a kluzké od stříkající vody, vezměte pevné boty a pláštěnku. Pes na vodítku po stezkách smí.
Lazio je sopečný kraj a kolem Viterba bublají horké sirné prameny, ve kterých se dá zdarma vykoupat pod širým nebem. Nejznámější je Bullicame (zmiňuje ho i Dante v Pekle) a Bagnaccio u Vetrally — divoké, volně přístupné nádrže, žádné placené lázně. Voda má kolem 40–58 °C, tak ji ředí chladnějšími tůněmi. Parkuje se na nezpevněných plochách u silnice, choďte ráno nebo večer, přes den bývá plno. Pes u tůní ano, do horké vody ho neberte.
Tivoli: zahrady se stovkami fontán a luxusní vila císaře
Na východním okraji Říma leží Tivoli, kam jezdili na léto staří Římané, renesanční kardinálové i romantičtí malíři. Dvě jména tu znějí nad ostatní. Villa d'Este je renesanční zázrak: kardinál Ippolito d'Este si v 16. století nechal na svahu vybudovat terasovité zahrady protkané stovkami fontán, kaskád a vodních varhan — a všechno to funguje dodnes výhradně samospádem, bez jediného čerpadla. Voda se sem přivádí z hor a gravitace dělá zbytek. Je to UNESCO památka a procházka mezi tryskajícími fontánami v horkém dni je čiré osvěžení.
Kousek za městem se rozkládají rozvaliny Hadrianovy vily (Villa Adriana) — obří letní sídlo císaře Hadriána, vlastně celé město paláců, lázní, jezírek a divadel, do kterého si nechal okopírovat stavby, jež obdivoval na cestách po celé říši. Procházíte se mezi sloupy zrcadlícími se ve vodní nádrži Canopo a chápete, co znamenalo slovo „luxus" před dvěma tisíci lety.
Tivoli — Villa d'Este & Villa Adriana
Vstup do Villa d'Este ~13 €, Hadrianova vila ~12 € (časté kombi a slevy, první neděle v měsíci bývá zdarma). Tivoli má úzké centrum se ZTL — parkujte na placených plochách na okraji a do Villa d'Este pěšky; k Hadrianově vile (~6 km od centra) je vlastní velké parkoviště. Na vily počítejte půlden, hodně chůze a schodů. Pes na vodítku do zahrad obou vil zpravidla smí — ověřte u pokladny.
Řím a auto — proč do centra nikdy nevjíždět
Sperlonga a Gaeta: tyrkysové pobřeží Lazia, kam se nejezdí
Málokdo čeká, že Lazio má i moře — a jaké. Na pobřeží jižně od Říma stojí Sperlonga, kaskáda oslnivě bílých domků na ostrohu nad dvěma plážemi, působící spíš jako řecký ostrov než italské městečko. Jméno pochází z latinského spelunca, jeskyně — a ta zdejší je výjimečná. V přímořské grottě si nechal vybudovat luxusní jídelní pavilon sám císař Tiberius a vyzdobit ho obřími mramorovými sousošími scén z Odyssey. Při jednom hodokvasu se prý strop jeskyně zřítil a málem císaře zabil. Sochy se dochovaly a dnes jsou k vidění v muzeu hned u pláže.
O kus dál na jih, na konci dlouhého mysu, leží Gaeta — staré námořní město nakupené pod horou Monte Orlando, s pevností, barevnými uličkami a pověstí, že právě tady je pohřben Aeneův kormidelník Caieta, po němž má město jméno. Najdete tu i geologickou kuriozitu, rozeklanou skálu Montagna Spaccata s kaplí zavěšenou nad mořem, a pláž Serapo s jemným pískem. Je to klidnější, italštější alternativa k davům na Amalfi.
Sperlonga
Historické bílé jádro je celé pěší a v sezoně ZTL — autem nevjíždět. Parkujte na placených plochách dole u pláží (~2–4 €/h v létě, plní se brzy) a do města vyšlapte schody. Pláže jsou částečně volné (spiaggia libera), částečně placené lehátkové. Muzeum s Tiberiovou jeskyní a sochami ~5 €. V létě silný nápor o víkendech a o Ferragostu. Na volné pláže pes většinou nesmí — hledejte vyhrazený úsek (spiaggia per cani).
Gaeta
Staré město (Gaeta Medievale) má úzké uličky a částečnou ZTL — parkujte na okrajových plochách a choďte pěšky; u pláže Serapo a v nové části jsou větší parkoviště mimo jádro. Procházka městem zdarma, Montagna Spaccata s kaplí Santissima Trinità zdarma (dobrovolný příspěvek), schodiště dolů ke skalní rozsedlině je strmé. Pláž Serapo částečně volná. Pes na vodítku po městě a Monte Orlandu ano, na volné pláže v sezoně zpravidla ne.
Vnitrozemí (Civita, Orvieto, Marmore, Tivoli) je v červenci a srpnu rozpálené a u památek jsou fronty — ideál je konec května, červen nebo září, kdy je příjemně a lidí míň. Na pobřeží (Sperlonga, Gaeta) je vrchol o Ferragostu (15. 8.), kdy se nedá zaparkovat ani projet. Když přes den přituhne, vodopád Marmore i fontány Villa d'Este jsou příjemně mokrý únik, termální prameny u Viterba zase večerní odměna zdarma.
Lazio a Umbrie jsou odměna pro ty, kdo nespěchají do Říma. Dejte jim pár dní navíc — etruské skály, zlatou katedrálu, římský vodopád a tichá bílá městečka nad mořem vám to vrátí i s úroky.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci