Road-trip průvodce · Emilia-Romagna · jídelní pás Itálie

Emilia-Romagna autem: Bologna, Parma, Modena a mozaiky Ravenny

Většina cest do Itálie přes Emilii-Romagnu jen prosviští. Dálnice A1 vás veze z Alp dolů na jih a kraj kolem ní vypadá z okénka jako nudná rovina mezi horami a mořem. Velká chyba. Protože pod tou rovinou se schovává nejlepší jídlo celé Itálie, město s nejstarší univerzitou Evropy a kostely, jejichž stěny se třpytí zlatem už patnáct set let. Sjeďte z dálnice. Vyplatí se to do posledního sousta.

Tenhle průvodce není o tom, kde si dát nejlepší těstoviny — i když k tomu se dostaneme. Je o tom, jak si Emilii-Romagnu projet autem nebo dodávkou: kde nechat auto za hradbami starých měst, kam s ním rozhodně nevjíždět, jak na ZTL zóny, kterými je tu prošpikované skoro každé centrum, a kdy přijet, abyste portika v Bologni měli skoro pro sebe. Ceny, otevírací doby a pravidla se mění, takže je uvádíme s poznámkou k ověření a nic si nevymýšlíme.

Co je Emilia-Romagna a proč sem zajet autem stojí za to

Emilia-Romagna je region na severu Itálie, který se táhne jako široký pás od Apenin až k Jadranu. Jméno mu dala stará římská silnice Via Aemilia, postavená roku 187 před naším letopočtem — vede skoro rovně z Piacenzy přes Parmu, Modenu a Bolognu až do Rimini a dodnes na ní leží jedno krásné město za druhým, navlečená jako korálky na šňůrce. Hlavní město je Bologna, srdce kraje, a kolem ní se rozkládá nížina tak úrodná, že se z ní stala jídelní spižírna celé země.

Pro řidiče to znamená jednu skvělou zprávu a jedno varování. Skvělá zpráva: města leží blízko sebe podél jediné osy, takže se dají pohodlně objet bez dlouhých přejezdů — z Parmy do Modeny je to kousek, z Modeny do Bologne taky. Varování: každé z těch měst má historické jádro chráněné ZTL zónou, do které nesmíte autem vjet bez povolení, jinak vám domů přijde pohlednice s pokutou. Auto patří na záchytné parkoviště za hradby a dál pěšky. Trasu po Via Aemilii si poskládáte v plánovači cesty.

Bologna: věže, portika a nejstarší univerzita Evropy

Bologna má tři přezdívky a každá sedí. La Dotta — učená, protože tu roku 1088 vznikla nejstarší univerzita v Evropě, která dodnes funguje. La Grassa — tučná, kvůli kuchyni, ze které pochází ragú alla bolognese, mortadela i tortellini. A La Rossa — rudá, podle barvy střech a cihlových domů, co v podvečerním slunci září jako rozpálená pec.

To, co Bolognu dělá fakt jedinečnou, jsou ale portika — kryté podloubí podél ulic. Je jich tu skoro čtyřicet kilometrů a od roku 2021 je chrání i UNESCO. Můžete projít půl města a nezmoknout ani nedostat úžeh. Nejslavnější vás vyvede až nahoru ke svatyni Madonna di San Luca — souvislá krytá chodba dlouhá skoro čtyři kilometry, s pěti sty oblouky, stoupající do kopce nad městem. Jako stvořené pro pěší výlet, až auto necháte dole.

A pak ty věže. Ve středověku jich tu šlechtické rody postavily desítky, jako kdo má větší — Bologna byla taková středověká Manhattan. Dochovalo se jich pár a dvě stojí nakřivo přímo v centru: vyšší Asinelli a vedle ní nakloněná Garisenda, kterou si do své básně vzal i Dante. Garisenda se naklání čím dál víc, takže bývá zavřená a hlídaná — ověřte si předem, jestli se zrovna leze na Asinelli. Výstup na věž Asinelli vychází podle oficiálního rezervačního systému Bologna Welcome (bolognawelcome.it) v roce 2026 orientačně na 5 € za dospělého (snížené kolem 3 €). Rezervace s časovým slotem je povinná, nahoru vede 498 schodů bez výtahu a stoupá se po malých skupinách. Ceny se mění, ověřte je před návštěvou.

Parma: šunka, parmazán a klid mezi turisty

Parma zní každému Čechovi povědomě dřív, než tam dojede — díky sýru a šunce. Prosciutto di Parma a Parmigiano Reggiano jsou tu doma a nejsou to jen nálepky z regálu. Pravý parmazán uzrává v obřích kolech klidně tři roky a v okolních sýrárnách si můžete dohodnout prohlídku i s ochutnávkou. Stejně tak šunku, která se suší jen na vzduchu, soli a čase, bez chemie. Kdo má rád jídlo, ten z Parmy odjíždí o pár kilo těžší a o pár eur lehčí.

Město samotné je přitom příjemně klidné — krásné, ale ne přecpané turisty jako Bologna. Stojí tu růžový mramorový dóm a vedle něj osmiboké baptisterium, jedno z nejhezčích v Itálii. A Parma se honosí pěknou historkou: v 19. století jí vládla Marie Louisa Rakouská, druhá manželka Napoleona, kterou sem poslali, když císař skončil v exilu. Místní si ji oblíbili tak, že na ni dodnes vzpomínají s láskou — uměla totiž líp vařit politiku než její slavný muž války.

Pro řidiče platí osvědčené pravidlo i tady: centrum je v ZTL, takže auto na záchytné parkoviště za historickým jádrem a dál pěšky, je to malé město a všechno máte do deseti minut chůze. Ověřte aktuální údaj: parkování v Parmě a možnost prohlídek sýráren a šunkáren v okolí pro rok 2026.

Modena: ocet zrající desítky let a rudé Ferrari

Modena má dvě tváře a obě stojí za zastávku. Ta první voní. Pravé balsamico tradizionale z Modeny není ten levný hnědý ocet z lahve — uzrává v dřevěných sudech klidně dvanáct, dvacet i šedesát let, houstne do sirupu a kape se po kapkách na sýr nebo zmrzlinu jako vzácnost. Rodiny ho dědí ze starší generace na mladší a sudy se předávají i jako součást věna. Ochutnáte-li ten starý, pochopíte, proč stojí jako dobré víno.

Ta druhá tvář řve. Pár kilometrů od Modeny leží Maranello, kde sídlí Ferrari. V tamním muzeu Ferrari stojí závodní vozy, dějiny značky i simulátory, a okolní silnice občas protne škvírou zvuku, jak někdo zkouší motor. Pro fanoušky aut je to pouť, na kterou se jede z celého světa. Pro řidiče s rodinou skvělý kompromis: kdo nemiluje další kostel, ten si tu užije plech a benzín. Auto necháte na parkovišti u muzea, dovnitř se nejezdí. Společný lístek na obě muzea Ferrari (Museo Ferrari v Maranellu + Museo Enzo Ferrari v Modeně) vychází podle oficiálního webu ferrari.com v roce 2026 orientačně na 38 € za dospělého; obě muzea je s ním třeba navštívit do 48 hodin od sebe. Vstupenku lze koupit on-line i u pokladen. Ceny se mění, ověřte je před návštěvou.

A do třetice: v centru Modeny stojí románská katedrála s nakloněnou věží Ghirlandina, obě chráněné UNESCO. Je to klidnější, líbeznější protipól rachotu z Maranella — a do obojího se vejdete za jediný den.

Ravenna: stěny, co svítí zlatem patnáct set let

A teď úplně jiný svět. Sjeďte z jídelní osy na východ k moři a v Ravenně narazíte na něco, co jinde v Itálii nenajdete. V pátém a šestém století byla Ravenna hlavním městem — nejdřív záp. římské říše, pak ostrogótské, pak byzantské. A z té doby tu zůstaly kostely, jejichž stěny a klenby jsou od podlahy ke stropu pokryté mozaikami ze zlatého skla a barevných kamínků. Osm staveb je na seznamu UNESCO.

Klenotem je bazilika San Vitale. Vejdete dovnitř, zvednete hlavu a nad vámi se rozzáří klenba plná zelených luk, ovcí, světců a císaře Justiniána s družinou — vše ze zlatých a smaltových kamínků, které dodnes chytají světlo, jako by je dělník dosadil včera. Žádná fotka to nepřipraví, je to jeden z těch zážitků, kvůli kterým se sjede z dálnice. A kousek vedle, v malém mauzoleu Gally Placidie, vás čeká tmavě modrý strop posetý zlatými hvězdami — prý nejstarší a nejkrásnější noční obloha, jakou kdy někdo z kamínků složil.

Ravenna má i jeden tichý hrob, který stojí za zastávku: leží tu pohřbený Dante Alighieri, otec italské poezie. Florencie ho kdysi vyhnala a dodnes prosí o jeho ostatky zpátky — Ravenna je nevydává. Pro řidiče je Ravenna pohodlná: město je ploché, dá se projít pěšky a leží blízko pobřeží, takže se dá dobře spojit s koupáním. Společná vstupenka na ravennské mozaiky vychází podle oficiálního webu ravennamosaici.it v roce 2026 orientačně na 12,50 € za dospělého (včetně 2 € povinné rezervace mauzolea Gally Placidie a Neonského baptisteria). Platí 7 dnů a zahrnuje pět z osmi památek UNESCO — baziliku San Vitale, mauzoleum Gally Placidie, baziliku Sant'Apollinare Nuovo, Neonský baptisterium a Arcibiskupské muzeum. U mauzolea a baptisteria je nutná časová rezervace. Ceny se mění, ověřte je před návštěvou.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Ferrara: renesanční město na kole a hrad s příkopem

Ferrara je tichý tip, na který turistické proudy většinou zapomenou. Vládl jí rod d'Este a udělal z ní jedno z prvních moderně plánovaných měst Evropy — široké rovné ulice, hradby kolem dokola a uprostřed mohutný cihlový hrad Castello Estense s vodním příkopem a padacími mosty, jako vystřižený z pohádky. Celé historické jádro je na seznamu UNESCO.

A protože je město rovné jako stůl a obehnané hradbami, jezdí tu na kole úplně všichni — od dětí po babičky. Ferraře se přezdívá město kol a je to znát na každém rohu. Pro cestovatele to znamená příjemnou věc: auto necháte za hradbami, půjčíte si kolo a celé město i devět kilometrů hradeb objedete bez jediného kopce. Klid, žádné davy, žádný stres se ZTL. Vstupné do hradu Castello Estense ve Ferraře vychází v roce 2026 orientačně na 12 € (plné), za výstup na věž je příplatek zhruba 2 €; otevřeno bývá denně kromě úterý přibližně 10:00–18:00 (poslední vstup na věž okolo 16:30). Hrad je zahrnut i v turistické kartě MyFe. Ceny i otevírací doba se mění, parkování za hradbami a půjčovny kol si ověřte na místě; aktuální údaje na oficiálním webu castelloestense.it.

S dětmi a se psem v Emilii-Romagně

Tenhle kraj je pro rodiny vděčný — města jsou malá, plochá a blízko sebe, takže se v autě netrávíte celé dny. Děti ocení Ferraru na kole, plech a motory v Maranellu i pláže na pobřeží u Ravenny a Rimini, kde se dá kombinovat kultura dopoledne a moře odpoledne. Mozaiky v Ravenně se navíc dají vzít jako lovecká hra — najdi v klenbě ovečku, hvězdu, císaře.

Se psem je sever Itálie přívětivý: do měst a podloubí ho většinou vezmete bez problému na vodítku, horší je to s plážemi na pobřeží, kde v sezoně psi na běžné pláže často nesmějí a musíte hledat vyhrazenou psí pláž. Co s sebou a jaká pravidla pro psa v Itálii platí (vodítko, náhubek do MHD a restaurací, pas s očkováním), jsme sepsali v pravidlech pro psa v Itálii.

Spaní, parkování a kdy přijet

Emilia-Romagna není divoká příroda, ale civilizovaná nížina s městy — takže spaní řešte v kempech nebo na vyhrazených plochách pro karavany, kterých je hlavně u pobřeží dost. Divoké spaní v autě uprostřed města nebo na náhodném parkovišti berte jako rizikové: ve městech bývá zakázané a pokuta není výjimka. Co v Itálii smíte a co ne, když přespáváte v autě, najdete ve spaní v autě po Itálii.

Jak se do Emilie-Romagny dostat

Z Česka je to pohodlný kus — jede se přes Rakousko a Brennerský průsmyk dolů do Itálie a pak po dálnici A22 a A1 rovnou k Bologni, která leží na hlavní severojižní ose země. Cesta vede přes placené úseky, hraniční viněty a italské mýtné na bráně, takže abyste na bráně nelovili drobné a nebyli překvapení, mýtné a viněty po trase si spočítejte přes vrstvu mýtného a ZTL. Italské autostrády se platí podle ujetých kilometrů — lístek si vezměte na vjezdu a nezahazujte ho, na výjezdu ho potřebujete.

Emilia-Romagna je kraj, kde se nikam nespěchá. Vědět, kde nechat auto za hradbami, do kterého centra autem rozhodně nevjíždět kvůli ZTL a kdy přijet na mozaiky před zájezdy — to oddělí den, kdy v klidu obědváte tortellini v podloubí, od dne, kdy lovíte parkovací místo a hádáte se s pokutovou kamerou. Když si trasu po Via Aemilii poskládáte předem v plánovači cesty, zbyde vám hlava na to podstatné: na ten okamžik, kdy v Ravenně zvednete hlavu a klenba nad vámi se rozzáří zlatem.

A jestli teprve řešíte mýtné, viněty a kudy se vyhnout pokutám cestou do Itálie, mrkněte na pravidla pro řidiče v Itálii. Kdyby se cestou něco zvrtlo, tísňová čísla a zdravotní kartu máte po ruce i bez signálu v SOS.