Caltagirone: město z pálené hlíny a schodiště, kde každý schod září jinak
Sto čtyřicet dva schodů. A žádné dva nejsou stejné. Každý jediný stupeň slavného schodiště Santa Maria del Monte je obložený ručně malovanou keramikou — modrá, žlutá, zelená, vzory od arabských přes normanské až po baroko. Když na to stoupáte zdola, vypadá to jako rozsypaný koberec postavený na výšku. A to je teprve začátek města, které je celé z pálené hlíny.
Caltagirone leží na vnitrozemních kopcích Sicílie, daleko od pláží a davů. Sem se nejezdí omylem — sem se jezdí za keramikou, za barokem a za jedním z nejhezčích schodišť, jaké v Itálii najdete. Tenhle průvodce vám poví, co přesně tu uvidíte, kdy přijít, ať schodiště září a není v protisvětle, a hlavně kde necháte auto, protože do strmých uliček starého města se s ním stejně neprotlačíte.
Proč zrovna keramika? Příběh starý dva tisíce let
Jméno Caltagirone vzniklo nejspíš z arabského výrazu pro „hrad váz" nebo „hrad jeskyní" — a hlína je tu doma odjakživa. Kvalitní jíl v okolních kopcích dělal z města centrum hrnčířství už ve starověku, Arabové sem v raném středověku přinesli barevné glazury a techniku majoliky, a od té doby se tu pálí a maluje pořád. Když dnes projdete městem, narazíte na keramiku úplně všude: na zábradlích, na fasádách, na mostech, na pouličních lampách. Tady to není suvenýr pro turisty — je to způsob, jakým město existuje.
Celé historické jádro Caltagirone je spolu s dalšími barokními městy jihovýchodní Sicílie (Val di Noto) zapsané na seznamu UNESCO. Důvod je smutný i obdivuhodný zároveň: roku 1693 srovnalo celý region se zemí ničivé zemětřesení a města se musela postavit znovu, od základů, v jednom tahu. Výsledkem je pozdní sicilské baroko — okázalé, hravé, plné kamenných obličejů a zvlněných průčelí.
Schodiště Santa Maria del Monte: 142 schodů a každý jiný
Tohle je hvězda celého města. Monumentální schodiště z roku 1608 spojuje dolní část Caltagirone s horní, kde stojí kostel Santa Maria del Monte. Původně to byly prosté kamenné stupně; obklady z malované majoliky, díky kterým schodiště dnes svítí, přibyly mnohem později a každý stupeň dostal vlastní vzor čerpající z deseti století místního umění. Vyjít to nahoru dá zabrat, ale je to právě ta cesta vzhůru, kvůli které sem lidé jezdí.
Praktická poznámka rovnou: schody jsou pravé schody, ne nějaká procházka. Vezměte si pohodlné boty a počítejte s tím, že nahoře budete oddychovat. Odměnou je výhled zpátky na celé město a na barevný koberec pod nohama. A jeden tip, který vám ušetří zklamání: focení proti slunci tu zabíjí všechny barvy. Choďte spíš dopoledne nebo k večeru, kdy světlo dopadá na obklady zboku a vzory ožijí.
La Luminaria a koberec z květů: kdy schodiště ožije nejvíc
Dvakrát do roka se schodiště promění v něco úplně jiného. V červenci, při svátku patrona města svatého Jakuba (San Giacomo), pokryjí celé stupně tisíce malých olejových kahanců rozmístěných tak, aby dohromady vytvořily obří svítící obraz — tomu se říká La Luminaria. V máji bývá schodiště zase pokryté květinovým kobercem (infiorata). Pokud zrovna trefíte termín, je to zážitek na celý život; pokud ne, schodiště je krásné i obyčejný všední den.
Svátek San Giacomo s nasvícením schodiště připadá tradičně na konec července, květinová výzdoba bývá v květnu. Přesné dny i program se rok od roku liší. Ověřte aktuální údaj: termíny La Luminaria a infiorata pro sezonu 2026 na webu města / turistické kanceláře.. Ve dnech slavností je město plné a parkování ještě těžší než jindy — připočtěte si rezervu.
Co kromě schodiště: keramika na každém kroku
Caltagirone se nedá ošidit na rychlovku „vyběhnu schody a jedu dál". Dole i nahoře je plno barokních kostelů, zdobených průčelí a malých dílen, kde keramiku pořád ručně točí a malují. Stojí za to zajít do městského muzea keramiky, které ukazuje, jak se tu řemeslo vyvíjelo od antiky dodnes. A jen tak bloumat uličkami — zábradlí, výklenky a balkony tu mají keramické detaily, kolem kterých byste jinde prošli bez povšimnutí.
Slavná je i místní specialita: keramické „hlavy Maurů" (teste di moro) a piňatové vázy s reliéfem obličejů, které dnes vidíte po celé Sicílii. Jejich kolébkou je právě tahle oblast. Pokud si chcete přivézt opravdový kus, kupujte v dílně, ne v turistickém stánku — poznáte to podle toho, že tam někdo zrovna maluje.
A do třetice Etna: výhled, který sem nečekáte
Caltagirone leží dost vysoko a dál ve vnitrozemí, takže za jasného dne odsud uvidíte na obzoru sopku Etnu. Je to trochu nečekaný bonus města, které jste si spojili hlavně s keramikou — najednou se za baroklními kupolemi rýsuje zasněžený vrchol největší činné sopky Evropy. Pokud vás sopky lákají víc, hodí se k tomu náš přehled italských sopek a kráterů, kam se dá zajet autem.
Autem do Caltagirone: kde nechat vůz
Staré město leží na strmém kopci a uličky jsou úzké, klikaté a místy s jednosměrkami. Snažit se zaparkovat přímo u schodiště je dobrá cesta k nervům i k poškrábanému laku. Rozumnější je nechat auto v dolní části města nebo na záchytném parkovišti a vyjít nahoru pěšky — stejně chcete jít pěšky, město se prochází nohama. S vyšší dodávkou nebo karavanem buďte ve starém jádru obzvlášť opatrní; čím výš, tím těsněji.
Sicilská města navíc často mívají zónu ZTL (omezený provoz) v historickém centru, hlídanou kamerami — vjezd bez povolení znamená pokutu poštou domů. Kde přesně ZTL platí a jak se jí vyhnout, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště i s ohledem na výšku vozu najdete v parkovací vrstvě.
Caltagirone — schodiště Santa Maria del Monte
Vstup na schodiště i do uliček je volný; placené bývá jen muzeum keramiky a některé kostely. Schodiště má 142 stupňů — počítejte s opravdovým výstupem. Auto nechte v dolní části města a jděte pěšky; do strmého starého jádra s vozem nezajíždějte. Nejhezčí světlo na keramiku je dopoledne a navečer, ne v protisvětle.
Kdy přijet a jak to spojit s okolím
Caltagirone není přímořské letovisko, takže davy tu nejsou nikdy takové jako na pobřeží. Přesto se vyplatí léto brát s rezervou: poledne na nezastíněném schodišti je výheň. Choďte ráno nebo k podvečeru, kdy je příjemněji a světlo na keramiku nejhezčí. Jaro a podzim jsou na vnitrozemní Sicílii ideální — sucho, teplo, ale ne pekelné vedro.
Skvěle se to spojí do okruhu po barokních městech Val di Noto (Noto, Ragusa, Modica) a směrem k Etně. Jak takovou trasu poskládat dohromady i s tankováním, mýtným a místy na přespání, vyřešíte v plánovači cesty.
Schodiště je nejhezčí, když na keramiku dopadá boční světlo — ráno z jedné strany, navečer z druhé. V poledne proti slunci barvy zešednou. A protože stupňů je 142, nechte si na výstup čas a vodu; nahoře u kostela se pak v klidu rozhlédnete po celém městě. Aktuální počasí a teplotu na konkrétní den si hlídejte ve vrstvě počasí.
Vnitrozemní Sicílie je klidná, ale lékárna nebo nemocnice mohou být kus cesty. Při úrazu, ztrátě dokladů nebo jazykové bariéře máte tísňová čísla a zdravotní kartu po ruce v SOS sekci, i bez signálu. Evropské tísňové číslo je 112. Kompletní pravidla pro řízení v Itálii (rychlosti, povinná výbava, pokuty) najdete v přehledu pravidla pro řidiče v Itálii.
Krátké shrnutí
Caltagirone je město z hlíny: keramika na schodech, na fasádách, v dílnách. Hlavní tah je schodiště Santa Maria del Monte — 142 stupňů, každý jiný, nejhezčí v ranním nebo večerním světle. Auto nechte dole a jděte nahoru pěšky. Pohlídejte si ZTL, ať místo pohlednice nepřijde pokuta. A jestli trefíte červencovou Luminarii, kdy se schodiště rozzáří tisíci světel, máte zážitek, který se jen tak nezapomíná.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci