Bologna: nakloněné věže, kilometry loubí a nejlepší kuchyně Itálie
Bologna má tři přezdívky a každá vystihuje kus její duše: la dotta (učená) podle nejstarší univerzity Evropy, la rossa (rudá) podle barvy svých cihel i levicové politiky a la grassa (tučná), protože tady se v Itálii jí nejlépe. A přitom ji turisté donedávna míjeli cestou jinam — což je jejich chyba a vaše příležitost.
Tenhle průvodce ukazuje, co v Boloni stojí za zastávku, jak funguje její proslulé loubí, kde nechat auto kvůli zóně ZTL a proč si sem zajet hlavně s prázdným žaludkem. Historické jádro je zóna ZTL hlídaná kamerami — kudy nevjet a kde nechat vůz ověříte ve vrstvě mýtného a ZTL. Vycházíme z ověřené databáze míst.
Bologna je hlavní město kraje Emilia-Romagna a po staletí křižovatka cest mezi severem a jihem Itálie. Roku 1088 tu vznikla nejstarší univerzita v Evropě, která dodnes funguje a dává městu jeho mladou, studentskou energii. Druhým symbolem jsou portici — krytá loubí lemující ulice v délce přes čtyřicet kilometrů, dnes zapsaná na seznamu UNESCO. Vznikla prakticky: ve středověku si majitelé domů přistavovali patra nad ulici, aby získali víc místa, a vespod tak vznikla souvislá krytá promenáda. Díky ní projdete půlku města za deště i v parném létě ve stínu.
Due Torri: nakloněné věže, které přežily staletí
Symbolem Boloně jsou Due Torri — dvě středověké věže stojící šikmo vedle sebe. Ve 12. a 13. století si bohaté rody stavěly takové věže po desítkách jako důkaz moci a útočiště při sporech; bývalo jich tu prý přes sto. Zůstala jich hrstka a tyhle dvě jsou nejslavnější. Vyšší Asinelli měří téměř sto metrů a dá se na ni vyšlapat po stovkách dřevěných schodů; nižší a výrazně nakloněná Garisenda se kvůli statice nedávno musela uzavřít a zpevnit.
Garisenda se naklání tak nápadně, že ji ve své Božské komedii zmínil i Dante — přirovnal k ní obra naklánějícího se nad poutníkem. Mezi studenty navíc koluje pověra, že kdo na věž Asinelli vyleze před státnicemi, ty nesloží. Místní proto k vyhlídce raději míří až po promoci.
Due Torri (Asinelli a Garisenda)
Na věž Asinelli se platí vstup a kupuje se časová rezervace předem — výstup po úzkých dřevěných schodech není pro každého. Náměstíčko pod věžemi je volně přístupné. Celé jádro je ZTL s kamerami, autem nevjíždějte; zaparkujte v garáži na okraji a choďte loubím pěšky. Pes na ulici na vodítku ano, na věž ne.
Piazza Maggiore a obří svatý Petronius
Srdcem města je Piazza Maggiore, jedno z největších náměstí Itálie, lemované středověkými paláci. Dominuje mu obrovská bazilika San Petronio — měla být dokonce větší než svatý Petr v Římě, ale papež stavbu zastavil a kostel tak dodnes zůstal nedokončený: spodní polovina průčelí září mramorem, horní je holá cihla. Uvnitř je na podlaze vyrytá jedna z nejdelších slunečních hodin na světě, dlouhá téměř sedmdesát metrů, podle níž astronomové kdysi měřili pohyb Slunce.
Hned vedle stojí Fontana del Nettuno — manýristická kašna se svalnatým bronzovým Neptunem, jednou z nejslavnějších soch města. Místní jí říkají prostě il Gigante, obr. Traduje se, že sochař musel mořského boha „přiměřeně" zahalit na přání církve, a tak jeho odvážnou pózu vyřešil rafinovaně: z určitého úhlu od levého rohu kašny vrhá Neptunova ruka stín, který vypadá dost neslušně. Studenti vám to místo rádi ukážou.
Piazza Maggiore a San Petronio
Náměstí i vstup do baziliky San Petronio jsou zdarma (za focení uvnitř a za prohlídku slunečních hodin či terasy se může platit). Celé okolí je pěší zóna a ZTL. Náměstí ožívá k večeru, kdy se sem chodí posedět; přes den je nejlepší světlo dopoledne. Pes na vodítku po náměstí ano, do kostela ne.
La grassa: kde se najíte nejlíp v Itálii
Bologna dala světu boloňskou omáčku — jen pozor, místní vám řeknou, že „spaghetti bolognese" je zahraniční výmysl. Pravá omáčka ragù alla bolognese se tu podává s širokými těstovinami tagliatelle, nikdy se špagetami. Kraj Emilia-Romagna je vůbec spižírnou Itálie: odsud pochází parmazán (Parmigiano-Reggiano), parmská šunka, mortadella i pravý balzamikový ocet z nedaleké Modeny. Plněné tortellini prý mají tvar pupíku bohyně Venuše.
Nejlepší zážitek je ztratit se v Quadrilateru — spleti středověkých uliček hned u hlavního náměstí, kde se odjakživa soustředí trhy a krámky. Visí tu šunky, voní čerstvé těstoviny a u pultů se dá ochutnávat. Je to gastronomické srdce města a vstup nic nestojí — jen se těžko odolává.
Auto nechte na záchytném parkovišti u nádraží nebo na okraji a do centra dojděte loubím — za deště i v největším vedru zůstanete ve stínu a suchu. Hledejte podniky, kde jedí místní, ne jen turisté. A nechte si čas: Bologna se nevidí, Bologna se ochutnává a prochází.
Kdy přijet
Bologna je příjemná po celý rok a díky loubí snese i déšť líp než jiná italská města. Léto bývá v nížině Pádské roviny dusné a horké, takže pokud můžete, zvolte jaro nebo podzim. Vůz nechte v garáži na okraji jádra (kde a za kolik ukáže parkovací vrstva) a centrem choďte pěšky pod loubím. Velká výhoda: Bologna leží na hlavní železniční ose a skvěle se z ní dělají výlety vlakem — do Florencie i do Modeny za parmazánem a balzamikem jste za pár desítek minut.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci