Ligurie · vnitrozemí · borgo

Apricale: vesnice naskládaná do svahu jako schody, po kterých se chodí nahoru i domů

Domy tu stojí jeden nad druhým tak, že střecha souseda je klidně vaše terasa. Apricale není postavené na kopci — Apricale je ten kopec, jen z kamene a okenic. Z dálky vypadá jako hromada kostek, kterou někdo opřel o svah a ona se rozhodla nespadnout.

Tahle ligurská vesnice visí na ostrohu nad údolím Nervie, kousek od Dolceacqua a od francouzské hranice. Patří mezi „nejhezčí italské vesnice" (i s oficiálním razítkem) a je to vidět: kamenné uličky se vinou nahoru a dolů, mizí pod klenutými průchody a vyúsťují na malé freskované náměstíčko s hradem. Tenhle text vám poradí, kde nechat auto (nahoru se s ním nedostanete), co tu hledat a kdy přijít. Údaje, co se mění, najdete označené k ověření.

Vesnice, kterou prošlapali nohama, ne koly

Apricale je jeden velký důkaz, že středověk uměl stavět chytře. Domy se mačkají na sebe kvůli teplu, obraně i kvůli každému čtverečnímu metru úrodné půdy, který se nemohl zastavět — ten patřil olivám. Mezi domy se proplétají carugi, úzké kamenné uličky, často zaklenuté a tak strmé, že se z nich místy stávají schody. Auto sem prostě nepatří a nikdy nepatřilo. To je dobrá zpráva: po Apricale se chodí pěšky a každá zatáčka uličky odkrývá nový výhled.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Jméno Apricale prý vychází z latinského apricus — „přivrácený ke slunci". A sedí to: vesnice je natočená na jih a slunce do ní praží od rána do večera. Proto ty olivy, proto to víno, proto to teplo v kameni, který sálá ještě dlouho po západu.

Freskovaná piazza a hrad nahoře

Srdcem vesnice je Piazza Vittorio Emanuele, malé šikmé náměstíčko, na které ústí uličky ze všech stran jako paprsky. Stojí tu kostel, hospůdky a hrad della Lucertola („hrad ještěrky"), který kdysi patřil — jak jinak v téhle části Ligurie — rodu Doria. Dnes v něm bývá malé muzeum a z jeho oken je výhled na celé údolí. Náměstí i okolní domy zdobí fresky a malby; Apricale dlouho přitahuje umělce a je to znát na každém kroku.

Na piazzu i k hradu vede jediná cesta — pěšky vzhůru uličkami. Nadechněte se a počítejte se schody; pohodlné boty jsou tu užitečnější než cokoli jiného. Kdo má potíže s chůzí do kopce, ať si to rozloží a dělá přestávky v hospůdkách, kterých je tu naštěstí dost.

Olivy, víno a jídlo z jednoho údolí

Terasy kolem Apricale jsou plné oliv odrůdy taggiasca — drobných, tmavých, s jemnou chutí, ze kterých se lisuje jeden z nejlepších olivových olejů Ligurie. K tomu se tu pěstuje i réva a v hospůdkách dostanete venkovskou kuchyni, jaká k téhle krajině patří: těstoviny, králík, byliny z kopců, koláče. Místní specialitou jsou pansarole — smažené sladké taštičky podávané s teplým zabaglione, krémem z vajec a vína. Sladká tečka, kterou jinde nenajdete.

Jako u každého kamenného borga platí: tohle není místo na rychlé „proběhnutí". Apricale se má sníst pomalu — sednout si na piazzu, dát si oběd, projít uličky bez plánu a nechat se zavést tam, kam vedou schody.

Kdy přijet, ať to máte v klidu

Apricale je menší a méně přeplněné než slavnější pobřežní místa, ale v hlavní letní sezoně sem výletníci dojedou taky. Nejhezčí je tu brzy ráno, kdy se vesnice teprve probouzí, a k večeru, kdy kamenné fasády zlátnou v zapadajícím slunci a na piazze se rozsvítí hospůdky. V létě sem zavítejte spíš dopoledne nebo pozdě odpoledne, vyhnete se největšímu žáru — jižní svah znamená pořádné vedro.

Apricale je taky známé živým kulturním létem — divadelní představení pod širým nebem, výstavy, slavnosti. Termíny se každý rok mění, takže si je předem ověřte. Ověřte aktuální údaj: program letních slavností a otevírací doba hradu della Lucertola, sezona 2026.

Autem k vesnici: úzké serpentiny a kde zaparkovat

Cesta do Apricale vede z údolí vzhůru úzkou klikatou silnicí. Není dlouhá, ale s delší dodávkou si dejte pozor v zatáčkách a v protisměru — místy se dvě auta míjejí jen taktak. V samotné vesnici auto nepoužijete; historické jádro je pěší. Zaparkujte na vyhrazených stáních na okraji a vejděte pěšky. Kde přesně nechat auto a jak na to s vyšší dodávkou, vyřešíte předem v parkovací vrstvě.

Pokud do Ligurie najíždíte přes Francii nebo po pobřežní dálnici, mrkněte si dopředu na mýtné — na italských dálnicích se platí podle ujetých kilometrů. Co vás kde čeká, najdete ve vrstvě mýtného a ZTL. Pravidla pro řízení v Itálii shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Itálii. A jak Apricale poskládat do trasy s dalšími zastávkami, vyřešíte v plánovači cesty.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Auto nechte na okraji, do vesnice se jde pěšky vzhůru — počítejte se schody a vezměte pohodlné boty. Vstup do uliček je volný, na hrad se platí (ověřte aktuální). Přijďte ráno nebo navečer, ne v poledním žáru. Ochutnejte olivový olej z taggiascy, místní víno a pansarole. A udělejte si z Apricale, Dolceacqua a okolních vesnic celodenní okruh vnitrozemím — je to ta klidnější, opravdovější Ligurie.