← Blog · Černá Hora
Cestování a destinaceČerná Hora
Město Žabljak pod vápencovými štíty pohoří Durmitor
Velký průvodce · Durmitor · horské město

Žabljak: horské město pod štíty Durmitoru

Žabljak je město, kterému se v zimě nedá divit, že je mrzuté — leží tak vysoko, že mu sníh leckdy zůstává ležet, když se dole na pobřeží lidé koupou. Je to jedno z nejvýše položených měst na celém Balkáně a samo o sobě to není žádná krasavice: pár ulic, hotely, pekárny, benzínka. Ale to je úplně jedno. Do Žabljaku se totiž nejezdí za městem. Jezdí se sem za tím, co ho obklopuje — za Durmitorem, jedním z nejdivočejších pohoří Evropy.

Žabljak je brána do Národního parku Durmitor a základní tábor pro každého, kdo sem míří za horami, ledovcovými jezery a kaňonem řeky Tary. Tenhle průvodce vám poradí, jak se sem vyšplhat autem, co si z Žabljaku nenechat ujít, kdy přijet a na co si dát u téhle nadmořské výšky pozor. Trasu přes hory si naplánujete v plánovači cesty.

Jak se do Žabljaku dostat (a proč to chvíli trvá)

Ať jedete od moře, nebo od Podgorice, čeká vás pořádné stoupání po horských serpentinách. Nejdramatičtější je příjezd od jihu kolem kaňonu řeky Tary — nejhlubšího kaňonu Evropy — přes slavný most Đurđevića Tara. Je to nádhera, ale silnice jsou úzké, klikaté a pomalé, takže nevěřte času, který vám ukazuje navigace; v horách si k němu klidně přidejte třetinu. A natankujte předem, čerpacích stanic je tu poskrovnu — stav paliva i nejbližší pumpu sledujte ve funkci palivo.

Černá Hora nemá dálniční známku jako Slovinsko nebo Rakousko; placený je v podstatě jen krátký nový dálniční úsek u Podgorice, zbytek cesty do hor je po běžných silnicích zdarma. Aktuální poplatky i mýtné si pro jistotu ověřte ve vrstvě mýtné a ZTL. Ověřte aktuální údaj: poplatek za dálniční úsek Smokovac–Mateševo, sezona 2026.

Černé jezero: durmitorský klenot na dosah

Kdybyste v okolí Žabljaku měli vidět jen jednu věc, ať je to Černé jezero (Crno jezero). Leží jen kousek za městem, dojdete k němu pohodlně pěšky a obejdete ho po cestě kolem dokola za hodinku až dvě. Je to ledovcové jezero zasazené do hustého lesa, nad kterým se tyčí vápencové štíty Durmitoru — voda má tu typickou tmavě zelenou barvu, podle které dostalo jméno. Za bezvětří se v hladině zrcadlí celé hory a vy budete mít co dělat, abyste se odsud vůbec pohnuli.

Pro rodiny s dětmi je to ideální první výlet — žádné dramatické převýšení, jen klidná procházka kolem vody. A kdo má víc sil, vyrazí dál do hor: Durmitor je protkaný stezkami k dalším jezerům (místní jim říkají „horské oči") a k vrcholům včetně nejvyššího Bobotova kuku.

Hory si nadmořskou výšku hlídají samy

Žabljak leží vysoko, a to znamená dvě věci: počasí se tu mění z minuty na minutu a v noci je chladno i v létě. Vezměte si vrstvy a nepromokavou bundu, i když dole bylo třicet. Do parku se platí vstupné a na některé trasy je rozumné mít kvalitní boty. V zimě se sem jezdí lyžovat (svahy nad městem), ale to už počítejte se zasněženými serpentinami a zimní výbavou auta. Vstupné i ceny se rok od roku mění. Ověřte aktuální údaj: vstupné do NP Durmitor, sezona 2026.

Kameny, které tu mlčí už staletí

Kolem Žabljaku narazíte na zvláštní ploché náhrobní kameny — stećci. Jsou to středověké náhrobky, často zdobené reliéfy, a roztroušené jsou po celém okolí jako tichý pozdrav z dávných dob. Nikdo přesně neví, kdo všechno pod nimi leží, a právě to je dělá tak tajemnými: stojíte uprostřed horské pastviny, kolem se pasou ovce, a pod nohama máte příběh starý stovky let, ke kterému se ztratil klíč. Stećci najdete na seznamu světového dědictví UNESCO a vyplatí se u nich zastavit — jen tak, ztišit se a chvíli koukat.

Kdy do Žabljaku přijet

Hlavní sezona je léto — od června do září jsou stezky bez sněhu, jezera přístupná a počasí nejvlídnější (i tak ale může v horách kdykoli zafoukat a zchladit). Červen a září jsou ideální: příroda v plné síle a méně lidí než v srpnové špičce. V zimě se Žabljak mění v lyžařské středisko, ale cesta nahoru vyžaduje zkušenost se zasněženými horskými silnicemi. Na hlavní výlety vyrážejte ráno, odpoledne v horách rády přijdou bouřky.

„Žabljak není cíl, je to odrazový můstek. Přespíte tu, natankujete, koupíte rohlíky — a ráno zmizíte do hor, kvůli kterým jste sem celou tu dálku jeli."

Pes, spaní a co když se něco pokazí

Durmitor je psí ráj — prostor, lesy, chladný vzduch. V národním parku ale respektujte pravidla a u stád ovcí (a hlídacích psů) držte svého psa na vodítku. V horském slunci nepodceňte vodu a stín; co v Černé Hoře se psem smíte, máte ve funkci pes na cestách.

Spaní v autě mimo kemp se v Černé Hoře nevyplácí — bývá pokutované a v parku zakázané. Kolem Žabljaku ale funguje řada kempů (třeba Ivan Do hned u města), kde se dá stát s vestavbou i stanem blízko přírody. Kapacitu a ceny si ověřte předem. Náklady na celou cestu — palivo, vstupné, kemp — přehledně uhlídáte v peněžence.

A protože jste vysoko v horách daleko od velkých měst, počítejte s tím, že pomoc je dál než jinde. Tísňová čísla i zdravotní kartu mějte po ruce i bez signálu v SOS; v Černé Hoře, stejně jako v EU, voláte pomoc na čísle 112. Když po Durmitoru zatoužíte víc, mrkněte i na průvodce severem Černé Hory autem.

Žabljak je důkaz, že nejhezčí místa někdy nejsou ta města, ale to, co je obklopuje. Přespíte v nenápadném horském městečku, ráno vyrazíte k Černému jezeru, postavíte se pod durmitorské štíty — a najednou je vám jasné, proč se sem vyplatí vyšplhat až do oblak.

Naplánuj si cestu v SeekBone

Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.

Otevřít aplikaci