Velký průvodce · Bosna a Hercegovina · UNESCO

Most na Drině ve Višegradu: jedenáct oblouků, kvůli kterým dostal spisovatel Nobelovu cenu

Představte si most tak slavný, že o něm někdo napsal celý román — a za ten román pak dostal Nobelovu cenu za literaturu. Tohle není výmysl. Stojí ve východní Bosně, jmenuje se podle velkovezíra, který se narodil chudý v okolních horách a dotáhl to na druhého nejmocnějšího muže Osmanské říše. Jedenáct kamenných oblouků překlenuje řeku Drinu už čtyři a půl století. A uprostřed má kamennou terasu, na které se odehrály osudy celého městečka — radost i hrůza, svatby i popravy.

Pro řidiče z Česka je Višegrad zastávka pro toho, kdo míří Bosnou hlouběji, než kam dojede většina turistů — leží na východě země, na trase mezi Sarajevem a Srbskem. V tomhle průvodci najdete, kde reálně nechat auto, jak je to s přejezdem do Bosny (mimo EU), kdy přijet, co kromě mostu ve Višegradu vidět a proč si k němu cestou vzít jednu konkrétní knížku. Ceny a praktické údaje čerpáme z ověřených zdrojů — u věcí, které se mění, najdete poznámku k ověření.

Most Mehmeda Paši Sokoloviće stojí ve Višegradu na východě Bosny a Hercegoviny, v hlubokém horském údolí řeky Driny. Od roku 2007 je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO.

Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Most postavil v letech zhruba 1571 až 1577 na příkaz velkovezíra Mehmeda Paši Sokoloviće. A jeho příběh je sám o sobě jako z filmu: narodil se jako srbský křesťanský chlapec v bosenských horách, jako dítě ho v rámci osmanského „odvodu chlapců" odvedli do Istanbulu, vychovali z něj muslima a vojáka — a on to dotáhl až na velkovezíra, tedy druhého nejmocnějšího muže celé Osmanské říše. Most přes Drinu nechal postavit ve svém rodném kraji, prý na památku místa, odkud ho jako kluka odvedli.

Stavbu vedl největší architekt osmanského světa, Mimar Sinan — týž muž, který v Istanbulu postavil ty nejslavnější mešity. Most má jedenáct kamenných oblouků a stojí dodnes prakticky v původní podobě. Přečkal i ničivou povodeň roku 1896, která ve městě smetla na sto padesát domů — most byl jednou z mála staveb, co velkou vodu vydržely. Pamatuje války, požáry i pády říší a pořád stojí tam, kde ho Sinan postavil.

Kapija: terasa, na které se psaly dějiny

Uprostřed mostu se rozšiřuje kamenná terasa zvaná kapija — taková lavička s výhledem na řeku, kde se po staletí scházelo celé město. A právě tahle terasa je hrdinkou románu Ivo Andriće Most na Drině. Andrić, jugoslávský spisovatel, vyrostl ve Višegradu a v knize vypráví čtyři sta let dějin Bosny očima jednoho jediného mostu — kdo přes něj přešel, kdo na kapiji slavil svatbu, kdo tam zažil hrůzu. Za tohle dílo, které vyšlo roku 1945, dostal v roce 1961 Nobelovu cenu za literaturu, jako jediný spisovatel z bývalé Jugoslávie.

Tahle souvislost dělá z Višegradu místo, které se nejlíp navštěvuje s knihou v hlavě. Sednout si na kapiji, dívat se na tutéž zelenou Drinu, kterou popisuje Andrić, a vědět, že přes tenhle kámen šly stovky let lidských osudů — to je zážitek jiné váhy než „jen další pěkný most". Pokud máte před cestou čas, přečtěte si pár kapitol; bude se vám tam stát úplně jině.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Co kromě mostu: Andrićgrad a okolí

Most projdete za chvilku, ale Višegrad nabízí ještě jednu zajímavost. Na soutoku Driny a říčky Rzav nechal slavný filmař Emir Kusturica v letech 2011 až 2014 postavit Andrićgrad (někdy zvaný Kamengrad) — celé umělé kamenné městečko na počest spisovatele Andriće. Najdete tu náměstí, uličky, kostel, kavárny i kino, postavené ve směsi historických slohů. Někomu přijde jako kýčovitá filmařská kulisa, jiný si ho zamiluje. Spolu s mostem a procházkou po Drině z toho je příjemná půldenní zastávka. Okolní hory a kaňon Driny jsou navíc krásné samy o sobě.

Pokud máte na Višegrad víc času, stojí za to projít se po obou březích a podívat se na most z různých úhlů — jinak vypadá zblízka, když stojíte na samotné dlažbě mezi oblouky, jinak z nábřeží a úplně jinak z dálky, kde teprve vynikne, jak je dlouhý a jak elegantně překlenuje celou šíři řeky. Pár kroků od mostu bývají i kavárny, odkud se dá na něj koukat u kafe. Není to místo, kde byste se měli hnát — Drina, kámen a klid si říkají o to, abyste zpomalili.

Jak se tam dostat a kde nechat auto

Višegrad leží na východě Bosny, na přirozené trase mezi Sarajevem a srbským pohraničím (poblíž města Užice). Pozor: Bosna a Hercegovina není v EU ani v Schengenu, takže na hranici počítejte s pasovou i celní kontrolou a zkontrolujte si platnost dokladů a zelenou kartu k pojištění auta. V samotném Višegradu zaparkujete v centru nedaleko mostu — město je malé a placené parkování bývá u nábřeží. S dodávkou se vejdete bez problému, uličky tu nejsou tak stísněné jako v přímořských městech.

Než vyrazíte, hodí se mít trasu, přejezd hranic mimo EU i parkoviště pohromadě — etapu přes Bosnu i s hraničním přechodem si naplánujete v plánovači cesty, parkování u mostu ověříte v parkovací vrstvě a limity, mýtné, povinnou výbavu i tísňová čísla shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Bosně a Hercegovině.

Přejezd do Bosny: na co se připravit

Tohle je část, kterou většina lidí podcení. Bosna a Hercegovina není v EU ani Schengenu, takže přejezd hranice není jako přejet z Rakouska do Itálie. Připravte se na pasovou kontrolu (občanka stačí pro občany ČR, ale ověřte si platnost), a hlavně na auto: budete potřebovat zelenou kartu — mezinárodní doklad o pojištění, kde musí být Bosna (BIH) výslovně zahrnutá. Jestli na ní BIH není, dokoupíte pohraniční pojištění na hranici, ale to stojí čas i peníze. Mějte techničák po ruce.

Měna je konvertibilní marka (zkratka KM nebo BAM), pevně navázaná na euro. Eurem se dá leckde zaplatit, ale ne všude a často za nevýhodný kurz — mějte v hotovosti aspoň pár marek na parkování, kafe nebo vstup do Andrićgradu. Bankomaty ve Višegradu jsou. Ceny v Bosně jsou příjemně nízké oproti chorvatskému pobřeží, takže jídlo a kafe vás tu nezruinují. Mýtné a stav silnic, povinnou výbavu i tísňová čísla najdete v přehledu pravidla pro řidiče v Bosně a Hercegovině.

Kde se v okolí vyspat

Višegrad je malé město, ale ubytování tu je — penziony a menší hotely v centru, leckdy s výhledem na řeku. Pro karavany a vestavby je Bosna obecně volnější než přeplněné chorvatské pobřeží, ale síť oficiálních kempů je řidší, takže si plochy hledejte předem a nespoléhejte, že „něco cestou bude". Kaňon Driny a okolní hory jsou krásné na přespání, jen pozor na to, kde je stání povolené. Konkrétní ubytování, kempy a plochy podél trasy si projdete v plánovači, kde si zároveň poskládáte celou etapu Bosnou včetně hranic.

Kdy přijít a jak Višegrad spojit do trasy

Most je krásný za každého počasí, ale nejvíc vynikne ráno nebo k večeru, kdy je nízké slunce a zelená Drina svítí. Davy tu nejsou takový problém jako na chorvatském pobřeží — Višegrad je stranou hlavních turistických tahů. Léto bývá v údolí horké, jaro a podzim jsou na cestování Bosnou příjemnější. Jak bude konkrétní den počasí, mrkněte do vrstvy počasí.

Višegrad se nejlíp zařadí jako zastávka na delší cestě Bosnou nebo při přejezdu mezi Bosnou a Srbskem. Spojit se dá s návštěvou hlavního města Sarajeva nebo s dalšími bosenskými skvosty, jako je most ve městě Mostar nebo vodopády Kravica — jen pozor, ty leží na opačném, jižním konci země. Jak celou trasu Bosnou poskládat včetně hranic a vzdáleností vyřešíte v plánovači.

Proč si k mostu vzít knihu

Většina památek se dá „odbýt" prohlídkou. Most na Drině je jiný — odemkne se vám teprve tehdy, když víte, co se tu odehrálo. Andrićův román Most na Drině není historická učebnice, ale řetěz lidských příběhů navázaných na tenhle jeden kámen napříč čtyřmi stoletími: stavba mostu a oběti, které si vyžádala, povodně, války, obyčejné životy lidí, kteří přes něj denně chodili. Kapija — ta terasa uprostřed — je v knize jako srdce města, kde se schází, miluje, vyřizuje i umírá.

Když si pár kapitol přečtete před cestou a pak si na kapiji sednete, díváte se na tutéž zelenou řeku, kterou Andrić popisuje, a najednou ten kámen pod vámi není turistická atrakce, ale svědek. Je to jeden z mála případů, kdy literatura a místo splynou tak dokonale, že se to vyplatí naplánovat. Knihu seženete česky bez problému a je to zároveň skvělý úvod do dějin celé téhle části Balkánu, kterou většina turistů zná jen z válečných zpráv devadesátých let.

Jaká je tu atmosféra a co čekat

Višegrad není leštěné turistické město jako přímořská Chorvatska. Je to obyčejné bosenské městečko v horách, kde žije pár tisíc lidí, a tím je svým způsobem autentičtější. Nečekejte davy, suvenýrové uličky ani kavárny na každém rohu — čekejte klid, řeku, hory a most, který tu nezávisle na všem stojí už čtyři a půl století. Pro někoho je to málo, pro jiného přesně to, kvůli čemu jezdí do vnitrozemí Balkánu místo na přeplněné pláže. Andrićgrad ten klid trochu naruší turistickým ruchem, ale i tak je Višegrad zastávka pro toho, kdo chce vidět Bosnu, ne jen ji projet.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Most na Drině se prochází zdarma a kdykoli — sednout si na kapiji a koukat na řeku je pointa celé zastávky. Vezměte si cestou knížku Ivo Andriće, bude se vám tam stát úplně jinak. Bosna je mimo EU: na hranici kontrola, hotovost v markách, roaming předem ověřit. Spojte most s Andrićgradem a klidně i se Sarajevem. Pro toho, kdo jede Bosnou hlouběji než k moři, je Višegrad jedno z míst, na která se nezapomíná.