Hodinu cesty od přeplněných dalmatských pláží se hory rozevřou a spolknou vás. Skály vyletí přímo nad hlavou, řeka se zařízne do kamene a najednou jdete dnem soutěsky, nad kterou visí sedmsetmetrová stěna. Tohle je Paklenica — místo, kde si dáte pauzu od moře a vyměníte ho za stín, výšku a ticho.

A je to blízko. Vážně blízko. Z pláží u Zadaru sem dojedete za hodinku, takže Paklenica je ideální výlet na den, kdy už máte slunce a slanou vodu plné zuby. Tenhle průvodce vám poví, kterou ze dvou soutěsek si vybrat, kde nechat auto, kolik se platí na vstupu, jestli zvládnete jeskyni Manita peć, co s sebou a kdy jet, aby vám soutěska nepřipomínala nástupiště v hlavní špičce. Čísla bereme z ověřených zdrojů; co se mění každou sezonu, najdete označené k ověření.

Národní park Paklenica leží nad městečkem Starigrad v severní Dalmácii, v jižní části pohoří Velebit, v Zadarské župě. Starigrad je od Zadaru asi 45 kilometrů, takže k bráně parku to máte z velké části po dálnici a kousek po pobřežní silnici. Park má rozlohu zhruba 95 km² a tvoří ho dvě soutěsky zaříznuté do svahu Velebitu rovnou nad mořem — což je přesně ten kontrast, kvůli kterému sem lidé jezdí: dole Jadran, nahoře nejvyšší vrcholy pohoří.

Trocha příběhu, ať na vstupu nestojíte jako u cedule

Jméno Paklenica zní jako „peklo" a lidé si rádi představují, že je to kvůli těm temným, sevřeným soutěskám. Pravda je prozaičtější a zajímavější zároveň: souvisí spíš s černou pryskyřicí (paklina), kterou tady místní dobývali z borovic a používali ji odpradávna třeba na utěsňování lodí. Hora, která sytí svým dřevem loďstvo dole na pobřeží — to je obraz, který Velebitu sedí líp než ďábel.

A pak je tu Velebit sám. Pro Chorvaty to není jen pohoří, je to skoro národní svatyně — největší a nejdelší chorvatské hory, opředené legendami o vílách a pastýřích. Když budete stoupat soutěskou nahoru a kolem vás se zvedne sedmset metrů kolmé skály, pochopíte, proč si k téhle hoře lidé vždycky vymýšleli příběhy. Na obyčejnou krajinu je moc velká.

Dvě soutěsky: Velika versus Mala Paklenica

Park má dvě hlavní soutěsky a hned na začátku se musíte rozhodnout, kam jdete.

Velika Paklenica je ta slavná, dostupná a plná života. Sem míří většina návštěvníků, vede tudy hlavní stezka, je tu protékající voda, lezecké stěny i odbočky k jeskyni a horským chatám. Začnete u parkoviště nad Starigradem a jdete dnem soutěsky, kterou nad vámi svírají vysoké skalní stěny. Hvězdou je Anića kuk — kolmá skála, jejíž stěna se zvedá přes sedm set metrů. Je to jedna z nejvyšších skalních stěn v Chorvatsku a tyčí se nad stezkou tak, že u ní budete jen koukat nahoru s otevřenou pusou.

Mala Paklenica je její divočejší, opuštěnější sestra. Soutěska je užší, vyschlá, bez vodního toku, mnohem méně navštěvovaná a náročnější — sem chodí lidé, kteří chtějí Paklenici bez davů a nevadí jim drsnější terén. Jestli jedete poprvé a chcete vidět to nejlepší pohodlně, jděte do Veliké. Mala je odměna pro ty, kdo se sem vrátí podruhé.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Mekka lezců: 600 cest na jednom místě

Pokud lezete, asi už o Paklenici víte. Patří mezi nejznámější lezecké oblasti Evropy a má tu být kolem 600 odjištěných cest všech obtížností — od jednoduchých až po extrémní (řádově od trojky po 8b+). Centrem dění je právě stěna Anića kuk, kde nejdelší vícedélkové cesty měří přes tři sta metrů; jedna z nich, Brid Klina, má kolem 350 metrů. To není odpolední lezení, to je celodenní výprava do svislé stěny.

Hlavní lezecká sezona začíná na jaře a táhne se do pozdního podzimu — v létě je v soutěsce horko a stěny pálí, takže lezci sem často míří v květnu, červnu a pak zase v září a říjnu. I když sami nelezete, stojí za to se u stěny zastavit a chvíli pozorovat ty barevné tečky lepící se na kámen vysoko nad vámi. Lepší divadlo na pauze v chůzi nenajdete.

Jeskyně Manita peć: jediná zpřístupněná

Z dna Veliké Paklenice vede odbočka strmě vzhůru k jeskyni Manita peć ve výšce kolem 570 metrů. Je to jediná jeskyně v parku zpřístupněná veřejnosti, a to jen s průvodcem a ve vyhrazených dnech — nedá se do ní jen tak nakouknout cestou. Od parkoviště je to k jeskyni svižná chůze (počítejte zhruba hodinu a půl jedním směrem do kopce), takže to spojte do delšího výletu.

Až k vrcholům Velebitu: pro zdatné

Stezky v Paklenici nekončí u jeskyně. Z parku vede dohromady 150 až 200 kilometrů značených cest, mezi nimi i túry až k nejvyšším vrcholům Velebitu. Vně hranic parku se zvedají Vaganski vrh (1757 m), nejvyšší hora celého Velebitu, a hned vedle Sveto brdo přes 1750 metrů. To už jsou celodenní horské túry pro zdatné s pořádnou obuví a zásobou vody, ne nedělní procházka — ale výhled z hřebene, kdy máte pod sebou na jedné straně hory a na druhé Jadran, za tu dřinu stojí.

Většina návštěvníků si vystačí s dnem soutěsky, případně odbočkou k jeskyni nebo k lesní chatě Lugarnica, kde se dá v sezoně občerstvit. Celou trasu — dno soutěsky, jeskyni i případný výšlap — si poskládáte v plánovači cesty, ať víte, kolik času reálně potřebujete.

Divočina kolem: medvědi, rysi a supi nad hlavou

Paklenica není jen kamenná kulisa — je to živá divočina. Velebit patří mezi nejdivočejší kouty Chorvatska a domov tu mají velké šelmy: medvěd hnědý, vlk i rys. Nebojte se, na stezce v soutěsce na ně nenarazíte — jsou plaché a drží se odlehlých partií hor, ale je dobré vědět, že chodíte krajinou, kde tahle zvířata pořád skutečně žijí. To samo o sobě je v dnešní Evropě vzácnost.

Co naopak uvidíte, když budete koukat nahoru, jsou dravci kroužící nad soutěskou — Velebit je domovem supů a dalších velkých opeřenců, kteří využívají stoupavé proudy nad rozpálenými skalami. Když se zastavíte u stěny pozorovat lezce a místo nich zahlédnete plachtit obří křídla, je to jeden z těch momentů, kvůli kterým se do hor jezdí. Mějte na to v batohu malý dalekohled, kdyžtak.

Auto a parkování: kde nechat vůz

Tohle je jednoduché: k bráně parku nad Starigradem dojedete autem a zaparkujete na placeném parkovišti přímo u vstupu do Veliké Paklenice. Odtud se jde pěšky, dál už auto nepustí. V hlavní sezoně se parkoviště plní brzy dopoledne, takže ranní příjezd se vyplatí dvojnásob — nejen kvůli místu, ale i kvůli stínu a chladu v soutěsce.

S vyšší dodávkou nebo obytňákem si hlídejte rozměry stání a výšku. Chorvatsko jezdí na mýtné na dálnicích (platí se na branách, žádná viněta), a parkoviště u parku je placené zvlášť. Kde se platí mýtné cestou a jak je to s parkováním, si ověřte ve vrstvě mýtného a v parkovací vrstvě. Kompletní pravidla pro řízení v Chorvatsku — rychlosti, mýtné, povinnou výbavu i pokuty — najdete v přehledu pravidla pro řidiče v Chorvatsku. Ověřte aktuální údaj: cena parkování u vstupu do Veliké Paklenice pro rok 2026..

Vstupné a otevírací doba

Kdy přijet, ať si soutěsku užijete

Paklenica je celoroční, ale každé období má svou tvář. Jaro (květen, červen) a podzim (září, říjen) jsou ideální — příjemné teploty na chůzi i lezení, řeka má vodu, davy ještě nebo už nejsou tak husté. Léto je horké a v hlavní špičce v červenci a srpnu bývá soutěska plná lidí, kteří sem prchli z pláží; v takový den vyrazte hned po otevření, dokud je v soutěsce stín a chládek. V poledne se kámen rozpálí a kouzlo trochu vyprchá.

Ať jdete kdykoliv, vezměte si pevné boty, dost vody a něco do žaludku — uvnitř parku je nabídka omezená a v horku potřebujete pít víc, než čekáte. Pokrývka hlavy a krém se hodí na otevřených úsecích, lehká vrstva navíc pak ve stínu soutěsky, kde bývá i v létě chladněji.

Pes a děti v Paklenici

Se psem do parku obvykle smíte, ale na vodítku a s ohledem na ostatní i na divočinu kolem — Velebit je domov medvědů, rysů i supů, takže pejska mějte pod kontrolou a vodu noste i pro něj, protože v horku a do kopce ji spotřebuje rychle. Ověřte aktuální údaj: pravidla pro vstup se psem do NP Paklenica pro rok 2026.. Pokud cestujete se psem napříč zeměmi, hodí se mít jeho doklady po ruce; my je vozíme v psí QR kartě.

S dětmi je dno Veliké Paklenice v pohodě — je to spíš pohodlná chůze než horolezení a děti baví ta výška skal kolem a kameny v řece. Náročnější výšlapy k jeskyni nebo na vrcholy si nechte na starší a zdatnější. A pozor na sluníčko na otevřených úsecích u vstupu.

Kde se najíst a vyspat poblíž

Přímo v parku je gastronomie minimalistická — v sezoně bývá v provozu lesní chata Lugarnica cestou soutěskou, kde popadnete něco lehkého. Na pořádné jídlo a nákupy je to dolů do Starigradu nebo do okolních pobřežních městeček, kde najdete restaurace, konoby i obchody.

Spát se dá v kempech a apartmánech kolem Starigradu a podél pobřeží pod Velebitem. Počítejte s tím, že divoké kempování je v Chorvatsku zakázané a pokutované — držte se oficiálních kempů, kterých je tu dost. Kempy i trasu k parku poskládáte do plánu v plánovači cesty.

Co dělat, když se něco pokazí

V horách a v soutěsce platí jiná pravidla než na pláži — signál kolísá, terén je členitý a do nejvyšších partií Velebitu je daleko od pomoci. Choďte po značených stezkách, neodbočujte do skal bez výbavy a vyrážejte tak, abyste se vrátili za světla. V Chorvatsku platí jednotné tísňové číslo 112, pro hory je tu navíc horská záchranná služba (HGSS). Klíčové info mějte stažené offline. Tísňová čísla i vlastní zdravotní kartu máte pohromadě v SOS sekci aplikace, která funguje i bez signálu — což v soutěsce pod sedmset metrů skály oceníte.

Shrnutí na závěr: Paklenica je dvojice soutěsek pod Velebitem hodinu od dalmatských pláží — dole moře, nahoře sedmsetmetrová stěna Anića kuk a 600 lezeckých cest. Jeďte do Veliké Paklenice, autem až k bráně a dál pěšky, vyrazte brzy ráno za stínem. Pokud máte čas a sílu, vystoupejte k jeskyni Manita peć (jen s průvodcem) nebo dál k vrcholům Velebitu. Vstupné si ověřte předem a vodu noste s sebou. Celý výlet i s přejezdem od moře si poskládáte v plánovači cesty. Paklenica je důkaz, že nejlepší den v Dalmácii nemusí být u vody.