Velký průvodce · Boka Kotorska

Kotor: město pod horou v zálivu, který vypadá jako fjord

Přijíždíte podél vody sevřené strmými horami, záliv se kroutí jako fjord — a najednou pod kolmou skálou leží středověké město obtočené hradbami, které se po svahu šplhají až nahoru do oblak. Tohle je Kotor. A první otázka, kterou si položíte, není kam jít, ale jak se ty hradby dají vyšlapat.

Kotor leží na konci Boky Kotorské, hluboce zaříznutého zálivu na pobřeží Černé Hory, který se mylně označuje za nejjižnější fjord Evropy (fjord to geologicky není, ale vypadá tak dokonale, že odpustíte). Staré město je na seznamu UNESCO a v létě k němu míří davy, často i z výletních lodí. Tenhle průvodce vám poradí, kde nechat auto (do jádra se nevjede), co nevynechat, kdy přijet bez tlačenice a na co myslet na cestě. Pravidla pro řízení, mýtné a tunel pod horou najdete v pravidlech pro řidiče v Černé Hoře. Ceny a otevírací doby si ověřte, mění se.

Hradby do oblak a 1350 schodů

Největší zážitek Kotoru visí nad městem: městské hradby se táhnou po strmém svahu hory Sv. Jana až k pevnosti San Giovanni (Sveti Ivan) ve výšce přes dvě stě metrů nad městem. Vede tam zhruba 1350 schodů a stoupání je pořádné, ale odměna je nezapomenutelná — celý záliv jako na dlani, červené střechy města hluboko dole a moře kroutící se mezi horami. Vstup na hradby je v sezoně placený. Cestou minete malý kostelík Panny Marie a spousty zákoutí.

Staré město a kočky Kotoru

Za hradbami se otevírá spleť úzkých uliček, náměstíček a kamenných paláců — staré město bez aut, kde se snadno ztratíte a je to záměr. Dominantou je katedrála svatého Tryphona (Sveti Tripun), jedna z nejstarších na Jadranu, zasvěcená patronu města. A pak jsou tu kočky. Kotor je město koček — toulají se po náměstích, vyhřívají se na zdech a místní je milují tak, že tu mají i vlastní muzeum koček a kočka je neoficiálním symbolem města. Říká se, že přišly s námořníky a už zůstaly.

Boka Kotorská: nejkrásnější silnice u vody

Samotný příjezd do Kotoru je zážitek. Silnice se vine podél celého zálivu, míjí rybářské vesnice, kostelíky a vodu tak klidnou, že se v ní zrcadlí hory. Nevynechte vesničku Perast s dvojicí ostrůvků — na jednom z nich, umělém ostrově Gospa od Škrpjela (Panna Maria na útesu), stojí kostel, který podle legendy postavili námořníci tak, že po každé šťastné plavbě házeli do moře kámen. Ostrov rostl kámen po kameni, rok co rok. K ostrůvku vás z Perastu za pár eur sveze loďka.

Auto, peníze a kdy přijet

Černá Hora není v EU, ale platí se tu eurem — měnit nemusíte. Do Kotoru se ze severu jede přes pohoří a využijete i zpoplatněný tunel Sozina; mýtné, vinětu (Černá Hora vinětu nemá, ale sousední země ano) a pravidla pro řidiče máte v pravidlech pro řidiče v Černé Hoře. Auto nechte na placeném parkovišti u hradeb a do města jděte pěšky.

Léto je v Kotoru krásné, ale horké a plné — hlavně ve dnech, kdy v zálivu kotví výletní lodě a centrum se zaplní. Nejlíp je tu brzy ráno, večer a mimo hlavní sezonu (květen, červen, září), kdy je tepleji než doma, ale bez tlačenice. Kotor se snadno spojí do okruhu s blízkou Budvou nebo s výletem do hor k mauzoleu na Lovćenu. Když si trasu naplánujete dopředu, propojíte záliv, pobřeží i hory bez objíždění. A kdyby se cokoli pokazilo — úraz na hradbách, jazyková bariéra — tísňová čísla i zdravotní kartu máte po ruce v SOS, i bez signálu.