Existuje Chorvatsko, které nemá moře — a přesto je každý rok přehlížené tisíci aut mířících na pobřeží. Severozápadně od Záhřebu, v náručí mírných kopců posetých vinicemi a kapličkami, leží Hrvatské zagorje: kraj, kde na každém druhém vršku stojí hrad, v údolích bublají termální prameny a cukrárny pečou dezert, kvůli kterému sem lidé jezdí přes celou zemi.

Tenhle průvodce vede do nitra Zagorje — k pohádkovému zámku nad jezerem, k pevnosti s pověstí o zazděné dívce, do skanzenu, kde se narodil jeden z nejmocnějších mužů 20. století, k neandertálcům, kteří tu žili před desítkami tisíc let, a k černé Madoně, ke které putují statisíce poutníků. Všechno v okruhu, který se dá projet za pár dní, a všechno s praktickými informacemi: kolik stojí vstup, kde zaparkovat, kdy přijet a jak je to se psem. Celý okruh po Zagorje si poskládáte v plánovači trasy a kde nechat vůz pod každým hradem napoví parkovací vrstva.

Zagorje bylo po staletí hraniční zemí. Tudy vedla obranná linie proti osmanským nájezdům, a tak tu šlechtické rody stavěly hrady hustěji než kdekoli jinde v Chorvatsku — Draškovićové, Erdődyové, Keglevićové. Když nebezpečí pominulo, proměnily se ponuré pevnosti v romantické zámky a okolní kopce v idylickou krajinu, kterou Chorvati dodnes nazývají svým „malým Toskánskem". Je to kraj, který se nečte rychle. Čte se pomalu, mezi vinicemi, u talíře a se zastávkou v lázních.

Trakošćan: zámek z pohádky, který se zrcadlí v jezeře

Trakošćan je obrázek, který si vybavíte, když se řekne „chorvatský hrad". Bílé zdi a věže se zrcadlí v hladině jezera, kolem se zvedají zalesněné kopce a celý výjev vypadá jako vystřižený z romantické pohádky. Pravda je ovšem starší a tvrdší: první pevnost tu vyrostla už ve 13. století jako součást obranného systému severozápadního Chorvatska a po dlouhá léta sloužila čistě vojensky, jako hláska střežící cestu údolím.

Zlom přišel v polovině 16. století, kdy hrad získal mocný rod Draškovićů — a v jeho rukou zůstal téměř čtyři sta let. Do dnešní podoby ho ale proměnila až romantická 19. století. Tehdejší majitelé strhli zchátralé části a celý objekt přestavěli v módním novogotickém stylu na rodové sídlo: přidali cimbuří, vznešené interiéry, zbrojnici plnou historických zbraní a galerii rodinných portrétů. Okolní svahy nechali přetvořit na rozlehlý anglický krajinný park a v údolí pod hradem vyhloubili umělé jezero — právě to, ve kterém se zámek tak fotogenicky zrcadlí. Romantika tu byla doslova naprojektována.

Dnes je Trakošćan nejnavštěvovanějším zámkem v Chorvatsku a jako jeden z mála má zachované původní vybavení, takže prohlídka není procházka prázdnými sály, ale ponoření do života šlechtické rodiny. Po obhlídce interiérů stojí za to obejít celé jezero po okružní stezce — z protějšího břehu je ten nejslavnější pohled na hrad a procházka parkem zabere zhruba hodinu.

Veliki Tabor: pevnost s věncem věží a pověstí o zazděné Veronice

Zatímco Trakošćan okouzlí romantikou, Veliki Tabor dýchá syrovým středověkem. Renesanční hrad-pevnost se tyčí na kopci nad údolím a jeho půdorys je nezaměnitelný: kolem centrálního paláce z 15. století obíhá věnec mohutných půlkruhových obranných věží, vystavěných v 16. století proti osmanskému ohrožení. Patří mezi nejlépe zachované středověké hrady v Chorvatsku a zvenčí vypadá přesně tak, jak má hrad vypadat — pevně, ostražitě, neoblomně.

Skutečně slavným ho ale nedělá architektura, nýbrž pověst, kterou tu vypráví každý průvodce. Píše se konec 15. století a hrad patří rodu Rattkayů. Mladý šlechtic Friedrich se zamiluje do prosté dívky Veroniky Desinićské a tajně si ji vezme. Jeho otec, hrabě, takový mezaliance nestrpí — nechá Veroniku obvinit z čarodějnictví, a když ji soud osvobodí, dá ji prý zavraždit a její tělo zazdít do hradní zdi. Legenda tvrdí, že při pozdějších opravách se v jedné ze stěn skutečně našla ženská lebka, dnes vystavená pod sklem v kapli. Kolik je na příběhu pravdy, nikdo neví — ale stín nešťastné Veroniky se nad Velikým Taborem vznáší dodnes.

Kumrovec: vesnice z 19. století a rodný dům Josipa Broze Tita

Pár kilometrů od hranice se Slovinskem, v údolí říčky Sutly, leží Kumrovec — a v něm jeden z nejhezčích skanzenů celého regionu. Staro selo není kulisa narychlo svezená na jedno místo; je to skutečná zagorská vesnice 19. století, zakonzervovaná tam, kde stála. Hrázděné chalupy s hliněnými stěnami, doškové a šindelové střechy, hospodářská stavení, dílny a zahrádky — všechno na původním místě, takže se po vesnici procházíte přesně tak, jak ji znali její obyvatelé před více než sto lety.

Skanzen není mrtvé muzeum za sklem. V jednotlivých domech jsou živé etnografické expozice: hrnčíři, kováři, výroba dřevěných hraček, tradiční svatba, pečení chleba. O víkendech a při svátcích tu řemeslníci přímo předvádějí, jak se kdysi žilo a pracovalo — pro děti je to jeden velký interaktivní svět.

Kumrovec je ovšem především místem narození jedné z nejvýznamnějších postav 20. století. Roku 1892 se tu narodil Josip Broz Tito, pozdější vůdce partyzánského odboje a dlouholetý prezident Jugoslávie. Jeho rodný dům dnes slouží jako muzeum a před ním stojí jeho socha — pro jedny poutní místo, pro druhé připomínka rozporuplné historie. Tak či onak je to bod, kolem kterého se dějiny celé jihovýchodní Evropy točily celá desetiletí.

Krapina: neandertálci jako zážitek, ne jako vitrína

Správní centrum Zagorje, městečko Krapina s barokním kostelem, by snadno mohlo zůstat jen příjemnou zastávkou — kdyby v něm nestálo jedno z nejlepších muzeí celé střední Evropy. Příběh začal roku 1899, kdy na pahorku Hušnjakovo nad městem objevil chorvatský paleontolog Dragutin Gorjanović-Kramberger pozůstatky pravěkých lovců. Nálezů byly stovky: kosti, zuby, kamenné nástroje. Stalo se z toho jedno z nejbohatších a nejvýznamnějších nalezišť neandertálců na světě.

Na místo objevu navazuje Muzeum krapinských neandertálců — a je to pravý opak zaprášené síně s kostmi za sklem. Moderní budova je zčásti zapuštěná do svahu a uvnitř vede návštěvníka napříč celou historií vesmíru a života až k pravěkým lovcům. Hyperrealistické figuríny neandertálské rodiny, rekonstrukce pravěké krajiny, zvukové a světelné efekty — celé je to koncipované jako zážitková cesta časem, která baví děti i dospělé. Po prohlídce expozice se dá vyjít ven na samotné naleziště Hušnjakovo se sochami pravěkých zvířat.

Marija Bistrica: černá Madona a největší poutní místo Chorvatska

Na úpatí pohoří Medvednica leží Marija Bistrica — duchovní srdce Chorvatska a jeho nejvýznamnější mariánské poutní místo. Každoročně sem přicházejí statisíce poutníků, mnozí pěšky přes hory ze Záhřebu, aby se poklonili zázračné sošce.

Tou soškou je černá Madona — gotická dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem, ztmavlá staletími. Její příběh je dramatický: v dobách osmanského ohrožení ji prý kněz ze strachu před zničením zazdil ve zdi kostela, a tam zůstala zapomenutá desítky let. Když ji znovu objevili, začaly se k ní vázat zprávy o zázracích a Marija Bistrica se stala cílem poutí. Dnes je soška umístěna na hlavním oltáři baziliky Panny Marie Bistrické.

Věhlas místa potvrdila návštěva, na kterou se v Chorvatsku nezapomíná: roku 1998 sem přijel papež Jan Pavel II. a právě v Marija Bistrici blahořečil chorvatského kardinála Alojzije Stepinace. Na svahu za bazilikou se rozkládá rozlehlá křížová cesta na Kalvárii se zastaveními a vyhlídkou na celé poutní městečko — klidná procházka, která tvoří přirozený závěr návštěvy.

Samobor: kremšnita, fašnik a brána do Žumberku

Na opačném, jihozápadním okraji regionu, jen kousek od Záhřebu, leží Samobor — půvabné městečko s malebným náměstím, potůčkem protékajícím centrem a atmosférou, kvůli které sem Záhřebští jezdí na nedělní výlety už po generace. Nad městem se na zalesněném kopci tyčí romantická zřícenina Starého gradu, středověkého hradu, ke kterému vede příjemná procházka lesem.

Samobor je ale především poutní místo gurmánů. Zdejší cukráři proslavili dezert, který má dnes téměř kultovní status: samoborská kremšnita. Vysoký krémový řez z lehkého žlutého pudinku a šlehačky mezi dvěma vrstvami křehkého listového těsta, posypaný cukrem — podává se nakrojený na talíři a k němu sklenka osvěžujícího bílého vína nebo zdejšího bermetu, kořeněného aperitivu. Spousta výletníků sem přijíždí doslova jen kvůli němu.

Život města vrcholí jednou do roka při samoborském fašniku — proslulém masopustním karnevalu, jednom z nejstarších a nejznámějších v Chorvatsku. Ulice se zaplní maskami, průvody a hudbou. Po zbytek roku slouží Samobor jako pohodlná brána do kopcovité krajiny Žumberku, lákadla pro pěší turisty a cykloturisty.

Hrvatské zagorje je Chorvatsko, které se nikam nežene. Dejte mu pár dní mimo cestu k moři — hrady nad jezery, pověsti staré půl tisíciletí, neandertálce, černou Madonu a kousek kremšnity vám ten objížďkový čas vrátí i s úroky. Před výjezdem ještě mrkněte na pravidla pro řidiče v Chorvatsku — viněta, mýtné i povinná výbava na jednom místě.