Istrie napříč staletími: římská Arena, benátské Rovinj a kopce vonící lanýži
Istrie je nejsevernější chorvatský poloostrov a zároveň jeho nejméně „balkánská" tvář — kraj, kde se na náměstí pije espresso, na talíři voní lanýž a benátský lev svatého Marka shlíží z kamenných průčelí. Je to území, které po staletí patřilo Benátkám, pak Rakousku, krátce Itálii — a každá z těch vrstev je tu dodnes čitelná, od dvojjazyčných cedulí po architekturu.
Tenhle průvodce vede po šesti místech, která dohromady vyprávějí celý istrijský příběh: od antického Říma přes Byzanc a Benátky až po současné město malířů. U každého najdete to podstatné — kde je pěší zóna a kde nechat auto, kolik stojí vstupné, kdy je nejhorší špička a kam smí pes. Kde přesně končí silnice a kde nechat vůz, si můžete projet v parkovací vrstvě, celou trasu po Istrii poskládáte v plánovači. Praktická fakta jsou orientační a v sezoně se mění, ber je jako vodítko, ne jako záruku.
Než se vydáme do měst, stojí za to pochopit, proč Istrie vypadá tak, jak vypadá. Římané sem přišli ve 1. století př. n. l. a založili kolonii Pola — dnešní Pulu — s amfiteátrem, chrámy i vodovodem. Po nich přišla Byzanc a v Poreči zanechala oslnivé zlaté mozaiky. Pak, na dlouhých pět set let, přišly Benátky: ovládly pobřeží, postavily kampanily podle vzoru svatého Marka, opevnily přístavy a vtiskly kraji jeho dnešní podobu. Vnitrozemské kopce mezitím žily vlastním tempem — středověká opevněná městečka na vršcích, vinice s odrůdami Malvazija a Teran, olivové háje a lesy, v jejichž zemi se skrývá poklad cennější než zlato: lanýž. Istrie se nedá projet za den. Dá se jí jen nadýchat.
Rovinj: benátské město, které vyrůstá přímo z moře
Rovinj je tváří, kterou má Istrie na pohlednicích — a výjimečně si to zaslouží. Husté klubko barevných domů stoupá z mořské hladiny ke špičce kopce, kterou korunuje věž kostela svaté Eufemie. Až do 18. století byl Rovinj skutečným ostrovem, oddělený od pevniny úzkým průlivem; teprve když se obyvatelům přestalo vejít do hradeb, kanál zasypali a město srostlo s břehem. Té ostrovní těsnosti vděčí za svůj labyrint strmých uliček, kde se domy téměř dotýkají a kde se i v srpnu dá najít stín.
Pět století patřil Rovinj Benátské republice a hlásí se k tomu hrdě. Zvonice svaté Eufemie z 18. století je věrnou kopií kampanily na náměstí svatého Marka v Benátkách a na jejím vrcholu se otáčí měděná socha samotné světice — slouží jako korouhvička i jako ochránkyně města. Eufemie sem podle legendy připlula sama: její mramorový sarkofág prý moře zázračně vyvrhlo na zdejší břeh roku 800, poté co zmizel z dalekého Cařihradu. Rybáři ho nemohli pohnout z místa, dokud se ho nechopily dvě děti s telaty — a tak Rovinj získal svou patronku.
Procházka starým městem má svou logiku: od přístavu nahoru po dlážděné Grisii — uličce, kterou každého srpna obsadí malíři a mění ji v galerii pod širým nebem — až na vrchol k Eufemii. Cestou dolů zamiřte na kamenné nábřeží na jihozápadní straně, kde domy padají rovnou do vody a kde se při západu slunce barví fasády do oranžova. Rovinj zůstal i přes davy živým rybářským městem; ráno před devátou patří uličky kočkám a místním, ne autobusovým zájezdům.
Rovinj
Historické jádro je pěší zóna — autem nevjíždět. Parkujte na placených plochách vně centra (u přístavu, parkoviště Valdibora a Concetta) a do uliček pěšky; v sezoně se velká parkoviště plní dopoledne. Vstup do města i ke kostelu sv. Eufemie zdarma, výstup na zvonici orientačně okolo 4 €. Buďte nahoře ráno do 10:00 nebo navečer, přes den je úzká Grisia přeplněná. Uličkami smí pes na vodítku, do kostela ne.
Istrie patří k nejpsí-přátelštějším koutům Chorvatska — má desítky vyhrazených psích pláží. U Rovinje je oblíbená pláž v lesoparku Punta Corrente (Zlatni rt) jižně od centra, kde jsou úseky pro psy přímo značené. Po starém městě se pes na vodítku pohybuje bez problémů, jen pamatujte na vodu a stín — kámen se v poledne rozpaluje. Kde přesně psa pustit a kde má svůj úsek, hlídá psí vrstva s QR obojkem.
Pula: největší antická památka Istrie pod širým nebem
Zatímco Rovinj patří Benátkám, Pula patří Římu. Na okraji jejího centra stojí Arena — jeden z největších dochovaných římských amfiteátrů na světě a šestý největší vůbec. Postavili ho v 1. století, z velké části za císaře Vespasiána, tedy ve stejné době jako římské Koloseum, a vešlo se do něj kolem dvaceti tisíc diváků, kteří sem chodili na zápasy gladiátorů. Co dělá pulskou Arenu výjimečnou, je kompletně dochovaný vnější plášť: zatímco jiné amfiteátry se rozpadly nebo posloužily jako lom na kámen, tady stojí všechny tři patra arkád v plné výšce.
Že plášť přežil, není náhoda. V 15. století chtěli Benátčané Arenu rozebrat a kámen převézt po moři, aby ji znovu postavili v Benátkách jako kuriozitu. Zachránil ji jediný senátor, který návrh zarazil — a tak dnes stojí tam, kde ji Římané postavili. V podzemních chodbách, kudy se kdysi přiváděla zvířata, je výstava o starověkém olivářství a vinařství. Nad zemí žije Arena dál: v létě se mění v koncertní halu pro desetitisíce diváků a hostí Pulský filmový festival, nejstarší filmovou přehlídku v Chorvatsku, jejíž promítání pod hvězdami uvnitř antických zdí patří k nejsilnějším zážitkům, jaké město nabízí.
Pula ale není jen Arena. Na hlavním náměstí Forum, které slouží jako srdce města už dva tisíce let, stojí dokonale zachovaný Augustův chrám z počátku 1. století — štíhlá stavba s korintskými sloupy, zasvěcená císaři Augustovi ještě za jeho života. Při bombardování za druhé světové války byl rozbit na kusy, ale po válce ho znovu poskládali. Kousek dál vede do starého města Sergiovský oblouk, triumfální brána, kterou si dala postavit zdejší vlivná rodina. Pula byla díky své poloze také hlavním válečným přístavem rakousko-uherského loďstva — to městu vtisklo druhou tvář, secesní a c. k. úřední, jež se prolíná s tou antickou.
Pula — Arena
Vstup do amfiteátru orientačně okolo 10 € (snížené pro děti a studenty levnější), otevřeno denně, v létě dlouho do večera — ráno bývá nejmenší fronta. Forum s Augustovým chrámem a Sergiovský oblouk jsou volně přístupné venku zdarma. Auto nechte na placených parkovištích u přístavu nebo pod městem, do centra se chodí pěšky. V dny koncertů a filmového festivalu je Arena pro běžnou prohlídku zavřená nebo omezená — ověřte program. Do Arény smí pes na vodítku, na koncerty ne.
Poreč: zlaté mozaiky, které přežily půldruhého tisíciletí
Na první pohled je Poreč rušné letovisko — jedno z nejnavštěvovanějších v celém Chorvatsku. Pod tou letní slupkou se ale skrývá poklad světového významu: Eufraziova bazilika, raně křesťanský chrám z 6. století, který je dnes na seznamu UNESCO. Postavil ji biskup Eufrasius v době, kdy Istrie patřila k byzantské říši ovládané z Ravenny, a její interiér ukrývá byzantské mozaiky tak zářivé, jako by je dokončili včera.
V klenbě hlavní apsidy sedí Madona s dítětem na trůnu, obklopená anděly a světci, celá na pozadí z ručně skládaných zlatých kostiček, které ve světle svíček a oken doslova hoří. Mezi postavami je i sám biskup Eufrasius — drží v rukou model kostela, který nechal postavit, gesto donátora staré patnáct století. Komplex není jen kostel: patří k němu osmiboké baptisterium, biskupský palác s muzeem a kampanila, na kterou se dá vystoupat za výhledem na střechy města a moře.
Samotné město stojí za to projít už kvůli jeho půdorysu. Poreč si dodnes drží římskou uliční síť — dvě hlavní třídy, podélný Decumanus a příčný Cardo, se křižují v pravém úhlu přesně tak, jak je vyměřili římští zeměměřiči před dvěma tisíci lety. Procházka po Decumanu je tedy doslova chůze po antické ose města, lemovaná benátskými paláci a dnes obchody a kavárnami.
Poreč — Eufraziova bazilika
Vstup do baziliky s mozaikami a muzeem orientačně okolo 10 €, výstup na kampanilu zvlášť za pár eur; otevřeno denně, v sezoně dlouho. Staré město je pěší zóna — auto nechte na placených parkovištích vně historického jádra a po Decumanu pěšky. Špička je dopolední a podvečerní, klid bývá brzy ráno. Do kostela pes nesmí, po uličkách na vodítku ano.
Motovun: kopcovité město, lanýže a filmaři
Z pobřeží stačí zajet pár desítek kilometrů do vnitrozemí a Istrie se promění. Mezi vinicemi a poli se nad údolím řeky Mirny tyčí Motovun — opevněné městečko na vrcholu kopce, jedno z nejkrásnějších v celé Istrii. Jeho silueta s benátskou bránou a věží je vidět na míle daleko a cesta nahoru vede serpentinami a pak strmou uličkou skrz dvojí hradby až na vrcholové náměstí s kostelem.
Korunou Motovunu je vyhlídková cesta po hradbách, která obkružuje celé město a otevírá kruhový rozhled na zvlněnou krajinu vinic a na lesy v údolí. A právě ty lesy dělají Motovun slavným po celém světě: pod jejich duby a habry roste istrijský lanýž. Bílý lanýž z motovunského lesa patří k nejcennějším houbám planety a hledají ho cvičení psi na podzim; právě odsud pochází rekordní exemplář, který se kdysi dostal do knihy rekordů. Restaurace v okolí servírují lanýž po celý rok — nastrouhaný na domácí těstoviny fuži, v omeletě nebo v sýru — a ochutnat ho je tu jeden z hlavních důvodů, proč zajet do vnitrozemí.
Kolem Motovunu se rozkládají také vinice s istrijskými odrůdami: svěží bílá Malvazija a tmavý, drsně ovocný Teran, k tomu špičkový olivový olej, který se v žebříčcích pravidelně řadí mezi nejlepší na světě. A na konci léta se městečko na pár dní promění v jedno velké plátno: Motovunský filmový festival přitahuje nezávislé filmaře i diváky, kteří sledují promítání pod širým nebem na náměstí obklopeném středověkými hradbami.
Motovun
Kopcovité jádro je z velké části pěší — autem až nahoru jen výjimečně (s ubytováním). Zaparkujte na placených plochách pod městem (parkoviště v polovině kopce i u paty) a posledních pár set metrů strmě pěšky. Vstup do města zdarma, vyhlídková cesta po hradbách za drobný poplatek. Choďte ráno nebo navečer, v poledne je výstup do kopce v plném slunci náročný a v sezoně se parkoviště plní. Pes na vodítku po hradbách i uličkách v pohodě — vodu noste s sebou, není tu pláž.
Grožnjan: město, které zachránili umělci
Pár kopců od Motovunu stojí Grožnjan — a jeho příběh je jedním z nejhezčích v Istrii. Po druhé světové válce a poválečném odsunu italského obyvatelstva se městečko téměř vylidnilo; v 60. letech v něm zůstala hrstka lidí a domy se rozpadaly. Hrozilo, že středověký borgo zmizí. Tehdy přišel nečekaný plán: chorvatské úřady nabídly prázdné domy umělcům, kteří se zavázali je opravit. A oni přišli — malíři, sochaři, hudebníci — a vdechli Grožnjanu nový život.
Dnes je Grožnjan oficiálně městem umělců: v jeho úzkých kamenných uličkách najdete na malé ploše desítky ateliérů, galerií a dílen, kde tvůrci nejen vystavují, ale i pracují přímo před návštěvníky. Každé léto se navíc plní hudbou — sídlí tu mezinárodní hudební škola Jeunesses Musicales a z otevřených oken se po celé prázdniny line zkoušení houslí, klavíru a zpěvu. Procházka tu má pomalé tempo: ulička za uličkou, vyhlídka za vyhlídkou na okolní vinice a olivové háje, kavárna na malém náměstí ve stínu lodžie.
Grožnjan
Malé kopcovité městečko, jádro je pěší — parkujte na plochách pod hradbami a nahoru pěšky (krátké strmé stoupání). Vstup do města i do většiny galerií zdarma, platí se za případné výstavy a samozřejmě za umění. Nejživěji je v létě kvůli hudební škole a festivalům; mimo poledne a sezonu je tu klid a chládek v uličkách. Pes na vodítku všude venku vítán, vodu noste s sebou.
Novigrad: opevněný přístav a klid mimo davy
Vraťme se k moři, kousek severně od Poreče, do Novigradu. Tohle malé přímořské městečko bývá ve stínu slavnějších sousedů — a právě v tom je jeho kouzlo. Stojí na bývalém ostrůvku, který časem srostl s pevninou, a po staletí ho jako celé pobřeží ovládaly Benátky. Z té doby pocházejí městské hradby, jejichž zbytky s baštami a věží dodnes lemují nábřeží a dají se obejít při procházce kolem moře.
Novigrad si udržel poklidnou rybářskou povahu a je dnes známý hlavně gastronomií: malý přístav zásobuje místní restaurace čerstvými rybami a mořskými plody, a celé městečko se hlásí ke „slow food" tempu. Procházka po hradbách, večeře s výhledem na moře a klid, který v Poreči nebo Rovinji v srpnu těžko hledáte — to je Novigrad. Pro rodiny s dětmi i pro ty, kdo chtějí Istrii vychutnat bez tlačenice, je ideální základnou.
Novigrad (Istrie)
Staré jádro na poloostrově je pěší — auto nechte na placených parkovištích u vjezdu do historické části a po nábřeží pěšky. Procházka po zbytcích hradeb a kolem moře je zdarma. Špička je dopolední a podvečerní u restaurací; ráno a dopoledne je tu klid. Pes na vodítku po nábřeží a hradbách v pohodě, v okolí jsou i psí pláže.
Istrie v kostce — jak na to
Červenec a srpen jsou na pobřeží přeplněné a parkoviště ve Rovinji i Poreči se dopoledne plní. Ideál je konec června nebo září — moře pořád teplé, lidí výrazně méně, ceny příznivější. Jestli se vyplatí riskovat moře, nebo radši zamířit do vnitrozemí, napoví vrstva počasí. A když u moře přituhne nebo se nedá zaparkovat, vnitrozemské kopce (Motovun, Grožnjan) nabídnou chládek, vyhlídky a talíř s lanýžem. Na podzim navíc začíná lanýžová sezona — nejlepší čas ochutnat to, čím je Istrie nejslavnější.
Istrie je odměna pro toho, kdo nechce volit mezi mořem a kulturou — protože tady má obojí na dosah. Římskou Arenu, byzantské zlato, benátské uličky padající do moře i kopce vonící lanýži. Stačí nespěchat, vstávat brzy a nechat se vést kamennými uličkami tam, kam vedou. A než vyjedete, projděte si pravidla pro řidiče v Chorvatsku — viněta, povinná výbava i mýtné na jednom místě.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci